Monitoring médií


Datum:  Zobrazit


Vnitro chce omezit dopad směrnice na ochranu osobních údajů (GDPR) na advokáty

23.11.2017 - ceska-justice.cz (Advokacie)

Ministerstvo vnitra připraví text právní normy, která by v maximální možné míře zajistila ochranu osobních údajů v rámci advokátní mlčenlivosti. Vyplývá to z dosavadních jednání České advokátní komory, která řeší, jakým způsobem dopadne evropská směrnice na ochranu osobních údajů (GDPR) na jednotlivé advokáty.

O aktuálních jednáních informoval na představenstvu Komory Tomáš Sokol. „Problém je v tom, že není jasné, a to snad i v rámci Evropské unie, co je vlastně advokát, respektive co s ním v rámci úprav ochrany osobních údajů. Advokát má totiž zákonnou povinnost mlčenlivosti, která se pochopitelně vztahuje i na ochranu osobních údajů,“ vysvětluje.

Podle Sokola se do budoucna jeví jako nezbytné zabývat se rolí advokáta při eventuální správě osobních údajů, a tím, zda vůbec svojí činností zákonnou definici naplňuje. Podle něj jak zástupci ministerstva vnitra, tak Úřadu na ochranu osobních údajů vnímají advokátní tajemství a ochranu informací svěřených klientem jako velmi závažný fakt, a z toho důvodu bylo v rámci zmíněného jednání rozhodnuto, že vnitro připraví text právní normy, která by v maximální možné míře tuto ochranu zajistila.

Problém se státní kontrolou

„Problém je v tom, že není jasné, a to snad i v rámci Evropské unie, co je vlastně advokát, respektive co s ním v rámci úprav ochrany osobních údajů. Advokát má totiž zákonnou povinnost mlčenlivosti, která se pochopitelně vztahuje i na ochranu osobních údajů,“ vysvětluje Sokol. Z povahy jeho mlčenlivosti si tak podle něj nelze ani dost dobře představit státní kontrolu nad tím, jak tuhle povinnost technicky realizuje. Ale také není jasné, jestli je advokát správcem osobních údajů či se na něj vůbec povinnosti plynoucí z úprav ochrany osobních údajů vztahují. „Podle Nejvyššího správního soudu by tomu tak mohlo být u větších advokátních kanceláří. Na to vše jsem upozornil neboť ani GDPR ani navrhovaný zákon to nijak neřeší. Rada evropských advokátních komor – CCBE doporučila, aby si to komory řešily v rámci státních úprav a to právě je to, co by teď mělo udělat z našeho podnětu MV a ÚOOU.“

Evropská úprava osobních údajů v podobě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů nabude účinnosti příští rok na konci května. Mluvčí ČAK Iva Chaloupková již před časem České justici sdělila, že vzhledem k tomu, že stávající legislativa neřeší některé otázky ochrany osobních údajů advokáty, zejména otázku střetu povinnosti mlčenlivosti advokáta a oprávnění ÚOOÚ provádět u advokátů kontrolu, hodlá ČAK navrhnout předkladateli, kterým je Ministerstvo vnitra řešení, které by tyto otázky řešilo tak, aby účel právní úpravy zůstal zachován, ale zároveň byla zohledněna specifika právních služeb poskytovaných advokáty. „ČAK v tomto směru hodlá aktivně spolupracovat s MV a ÚOOÚ,“ dodala Chaloupková.

Dušan Šrámek


Trestní oznámení na Dzurindovu vládu

23.11.2017 - ČT 24 (22:00 Události, komentáře)

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Členové někdejší slovenské vlády Mikuláše Dzurindy čelí trestnímu oznámení za pomoc při hromadném vraždění civilistů. Za povolení přeletu letadel NATO při bombardování Jugoslávie v roce 1999 ho na většinu ministrů bývalého Dzurindova kabinetu podal na Generální prokuraturu soudce slovenského Nejvyššího soudu Štefan Harabin. Trestní oznámení se netýká bývalých ministrů Jána Čarnogurského a Pavla Koncoše, kteří přelety nepodpořili. Soudce Harabin ve svém podání doslova prohlásil:

Štefan HARABIN, soudce slovenského Nejvyššího soudu /zdroj: ČTK/
--------------------
"Bombardování Jugoslávie trvalo tři měsíce a vyžádalo si životy dvou tisíc civilistů, způsobilo na některých místech zvýšenou radioaktivitu a obrovské materiální škody. Argument vlády Slovenské republiky o snaze zabránit humanitární katastrofě vyznívá přinejmenším cynicky."

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Zpravodaj České televize na Slovensku Lukáš Mathé. Lukáši, dobrý večer.

Lukáš MATHÉ, zpravodaj ČT na Slovensku
--------------------
Dobrý večer.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Kdy a vlastně s jakým zdůvodněním výsledku, abychom se uvedli do historických reálií, kdy a s jakým zdůvodněním výsledku jednala slovenská vláda o povolení přeletu letadel NATO přes slovenské území?

Lukáš MATHÉ, zpravodaj ČT na Slovensku
--------------------
Ta žádost přišla na Slovensko nejdříve přes ministerstvo zahraničí, potom jako oficiální od Severoatlantické aliance v březnu 1999, potom tedy o té věci vláda jednala a 24. března 1999 to povolení k přeletu dala s odůvodněním, že je třeba zastavit humanitární katastrofu a násilnosti probíhající v Kosovu. Tehdejší ministr zahraničí po létech mluvil velmi podobně, tedy tak, že se podle něj tehdy slovenská vláda rozhodla dobře, protože bylo třeba zastavit to, co se dělo v Kosovu a samozřejmě to souviselo i s jistým obratem Slovenska na Západ právě s tou první Dzurindovou vládou.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Slovensko v tu dobu ještě nebylo členem Severoatlantické aliance na rozdíl do Česka, Polska a Maďarska. To hrálo nějakou roli v tom rozhodování?

Lukáš MATHÉ, zpravodaj ČT na Slovensku
--------------------
Řekl bych, že dokonce zásadní. Tady se musíme vydat ještě do větší historie, a to před rok 1999, tedy do doby mezi léty 94 a 98, kdy na Slovensku vládl Vladimir Mečiar se svou třetí v pořadí vládou. V tu dobu se o Slovensku mluvilo jako o zemi, která se orientuje více na Západ, která se svým způsobem izoluje před Západem, samozřejmě před Severoatlantickou aliancí. Připomínám, že v té době také šéfka americké diplomacie Madeleine Albrightová prohlásila, že Slovensko je "černou dírou" na mapě Evropy, a to kvůli nedemokratickým praktikám právě v době Mečiarovy vlády. Když potom, po roce 98, kdy tedy přesto zvítězil Vladimir Mečiar, ale proti němu vznikla široká koalice v čele s Mikulášem Dzurindou a ten chtěl tedy tento trend zvrátit za každou cenu a Slovensko zařadit do euroatlantických struktur. To znamená, toto povolení, toto témat samozřejmě pro něj bylo důležité, protože chtěl ukázat, že Slovensko chce být a bude dobrým partnerem pro Severoatlantickou alianci pro celý Západ.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Z minulosti se vraťme do současnosti. Jak vlastně soudce Harabin to své trestní oznámení podané na Generální prokuraturu zdůvodňuje a můžeme soudce představit?

Lukáš MATHÉ, zpravodaj ČT na Slovensku
--------------------
My jsme vlastně to zdůvodnění před chvílí slyšeli v tom citátu, to znamená, že šlo o útok na civilní obyvatelstvo s velkými obětmi na životech a také se škodami na, na majetku. Tam také zaznělo, že ten argument tehdejší vlády považuje za cynický. On za tuto věc Mikuláše Dzurindu kritizoval opakovaně. A co se týče té jeho osobnosti, tak Štefan Harabin je opravdu velmi kontroverzní osobnost slovenské justice a dříve také politiky, protože on byl ministrem spravedlnosti a to v první vládě Roberta Fica mezi lety 2006 a 2009, dokonce byl místopředsedou vlády, potom se tedy stal soudcem Nejvyššího soudu, nikoli ale jeho předsedou, což byla funkce, o kterou usiloval a v tuto chvíli má velmi blízko k ultrapravicové straně Mariana Kotleby, koneckonců Marian Kotleba ho také za tu žalobu dnes pochválil ..., promiňte, za to trestní oznámení pochválil a podpořil ho v tom, navíc Štefan Harabin často dostává velký prostor na různých dezinformačních webech, kde publikuje různé texty, které útočí na Severoatlantickou alianci, na západní demokracie, také na sociálních sítích velmi ostře napadá prezidenta Andreje Kisku, ministryni spravedlnosti Lucii Žitňanskou, také premiéra Roberta Fica. Říká se tedy, že mu vyčítá to, že ho nepodpořil právě v té funkci na předsednictví Nejvyššího soudu. S tou současnou předsedkyní Nejvyššího soudu má Štefan Harabin dlouhodobé spory, vede, vedou se proti němu, vede se proti němu hned několik disciplinárních řízení a on tedy také kritizuje tu svoji nadřízenou velmi ostře na sociálních sítích. Některé jeho rozsudky byly dokonce zpochybněny, a to především v kauzách mající rasový podtext a v některých korupčních kauzách, také dokonce tedy ten jeho senát už nedostává žádné případy. Podle toho vysvětlení, oficiálního vysvětlení soudu je to proto, že je zavalen případy a tedy nemá na to čas, média to interpretují poněkud jinak, tedy, že tam jde o jakousi inkompetenci toho soudce ty kauzy jednotlivé tedy soudit.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Lukáš Mathé, slovenský zpravodaj České televize. Lukáši, díky za tvé informace, na shledanou.

Lukáš MATHÉ, zpravodaj ČT na Slovensku
--------------------
Hezký večer do Prahy.


Chybné preference

24.11.2017 - Haló noviny (názory polemika)

Proběhlé volby do Poslanecké sněmovny si nesou stín pochybností. Někteří lidé pochybují o tom, že skutečně tak drtivě vyhrál Andrej Babiš, jiní pochybují o tak velkém propadu levice. Nikdo však nečekal, že se zjistí tak veliké pochybení při samotném sčítání hlasů přímo ve volebních místnostech. Narážím zde na to, že se ve Středočeském kraji pochybilo při sčítání preferenčních hlasů v případě ODS. Jednalo se o pana Martina Kupku, který kandidoval na 31. místě jejich kandidátky a jen tak tak se podle prvních výsledků do sněmovny nedostal. Místo něj se tam dostal Petr Bendl. Jelikož byly výsledky napadeny, tak muselo dojít k přepočítávání hlasů, a světe div se (nebo raději nediv) výsledky v rámci preferenčních hlasů byly značně odlišné.
Při přepočítávání vzorku Nejvyšší správní soud zjistil, že panu Martinu Kupkovi nebylo přičteno přes 100 preferenčních hlasů. Co bylo ale ještě horší, tak Petru Bendlovi bylo neprávem přičteno přes 400 preferenčních hlasů! Pokud jde o pana Kupku, tak to by se dalo vysvětlit tím, že jeho jméno bylo na zadní straně volebního lístku a snáze tak šlo přehlédnout. U Petra Bendla je to ale podivné, protože ten kandidoval na čtvrtém místě kandidátky ODS. Tato věc ukazuje na to, že se jedná o systémovou chybu a že lze jednoduše svého »kamaráda« lehce pošoupnout v pořadí na kandidátce. Ze zjištěných věcí a zkušeností plyne jedno ponaučení: je nutné změnit systém voleb, protože jak je nastavený, tak může být snadno zneužitelný právě při fyzickém sčítání hlasů. Všichni měli velkou obavu, že dojde ke kybernetickým útokům a problém se najednou vyskytl někde úplně jinde. Je tedy nutné začít uvažovat o novelizaci volebního zákona.
Když se podíváme na systém udělování preferenčních hlasů, tak tento systém umožňuje voliči, aby preferoval své kandidáty. Tuto možnost je nutné zanechat, protože se jedná o jistý prvek přímé demokracie, kdy volič může zasáhnout do sestavené kandidátní listiny. Mnohem lepší variantou je konání jednodenních voleb. Chápu, že v našich podmínkách jsou dvoudenní volby jistou tradicí, ale doba je opět jinde. Věřím, že kdyby se konaly jednodenní volby, tak by dorazili všichni, kdo chtějí volit. Rovněž by odpadly problémy s tím, že se nejde dostat do volební místnosti druhý den atd. Nevyřeší se tím ale špatný přepočet preferenčních hlasů. Ten je potřeba řešit řádným proškolením lidí, kteří sedí u okrskových volebních komisí. Každý člověk je omylný a občas se stane chyba, ale nesmí být natolik velká jako v případě chybně udělených 400 preferenčních hlasů! Je tedy nutné dávat důraz na přesnost, a nikoliv na rychlost. Ne nadarmo se říká: dvakrát měř a jednou řež.
Další možností, o které je nutné začít uvažovat, je zavedení elektronických voleb pomocí dálkového přístupu. Samozřejmě nesmíme zavádět oba dva výše uvedené atributy najednou, ale postupně. Takže nejdříve jednodenní volby a poté klidně začít testovat volby elektronické – v některých státech Evropy to tak funguje. Tento druh voleb by mohl využívat značný počet lidí. Chápu, že mnoho lidí k nim bude mít odpor právě proto, že mohou být poměrně lehce zmanipulovány kybernetickými útoky (chcete-li informační válkou). Je ale potřeba se o těchto věcech začít reálně bavit, protože žijeme v digitální společnosti, která je protkána sítěmi různého typu. Zcela jistě lze zabezpečit síť, která bude určena pro volby, natolik, aby odolala útokům hackerů.
Není to jednoduché, ale i postupné krůčky jsou řešením. Pokud totiž nedojde k nějaké změně, tak zůstane stávající stav, který je nevyhovující a do budoucna se může stát, že soud klidně zneplatní celé volby. Články na této stránce vyjadřují názory a poznatky autorů, redakce neodpovídá za jejich obsah.

Foto popis|

O autorovi| Jan KLÁN, sociolog, předseda OV KSČM Kutná Hora

Jan KLÁN

Je to trend, říká finanční ředitelství o částkách u zajišťovacích příkazů. Letos jsou poloviční

24.11.2017 - Hospodářské noviny (Události)

Přestože finanční úřady vydávají už několik let přibližně stejný počet takzvaných zajišťovacích příkazů, letos výrazně poklesla částka dlužné daně, kterou se berní úředníci tímto nástrojem pokoušejí zajistit.
Zajišťovací příkaz umožňuje úřadům okamžitě zabavit firmě peníze i majetek, pokud je v podezření, že dluží nebo v budoucnu nezaplatí daň. Během prvních tří čtvrtletí letošního roku však vymáhaná částka oproti předešlým dvěma rokům klesla na méně než polovinu.
Zatímco v roce 2015 byla suma zajištěných peněz ke konci září 2,7 miliardy a vloni 2,9 miliardy korun, letos je to 1,3 miliardy. Podle vedení finanční správy je to trend, který panuje od roku 2014. „Je to způsobeno řadou faktorů, například postupnou změnou a zefektivněním práce finanční správy, ale zejména chováním daňových subjektů,“ uvedla mluvčí Generálního finančního ředitelství (GFŘ) Gabriela Štěpanyová.
Počet vydaných příkazů za první tři kvartály se v uvedených letech (2014–2017) příliš neměnil a pohyboval se mezi čísly 1000 a 1300, celkový roční počet je kolem 1600 příkazů. Tlak finančních úřadů na odhalování zejména takzvaných karuselových podvodů (fiktivní vývozy za účelem neoprávněného vrácení DPH) však údajně přiměl podvodníky dělit své aktivity na menší částky se snahou ztížit daňové správě jejich odhalení.
Tomu ale zcela neodpovídá vývoj v posledních dvou letech. V roce 2016 vymáhaná částka během prvních tří kvartálů meziročně vzrostla o 0,3 miliardy korun, až letos přišel razantní propad. „Jedná se o velice dynamické prostředí, ve kterém firmy přesouvají své aktivity na různé komodity v závislosti na jejich regulaci,“ uvedla Štěpanyová na dotaz, proč při dlouhodobém trendu vloni sledovaná částka vzrostla. Poukázala i na to, že v roce 2014 byla zajištěná částka za celý rok 4,1 miliardy, což je více než v následujících letech. Bývalý šéf GFŘ a daňový specialista společnosti Apogeo Jiří Žežulka potvrzuje, že daňoví delikventi dělají daňové úniky ve stále menších částkách s tím, že tak může dojít k oddálení rizika odhalení.
„S ohledem na to, že tuto změnu chování šlo předvídat, třeba jen na základě zkušeností ze zahraničí, předpokládám, že je na ni správce daně připraven,“ řekl Žežulka.
To na jednu stranu finanční správa potvrzuje, na druhou stranu však čelí kritice za to, že v síti zajišťovacích příkazů nekončí jen podvodníci, ale i „nevinné“ firmy, které se dopustily jen toho, že nakoupily zboží od podezřelého dodavatele. Účinek vydaných příkazů bývá přitom mnohdy likvidační a několika takto zničených firem už se zastal i Nejvyšší správní soud.
Příkladem může být firma FAU, opavský obchodník s pohonnými hmotami. Jemu obstavily majetek finanční úřad i celní správa. Následně Nejvyšší správní soud všechny zajišťovací příkazy zrušil a firma se nyní chce soudit se státem o vzniklou více než miliardovou škodu.
Podobně se u soudu brání jedna z největších tiskáren u nás, společnost Europrint. Finanční správa si v květnu 2016 v rámci zajišťovacích příkazů nárokovala na tiskárně 260 milionů korun, a to z důvodu údajného podvodu na DPH ze strany jejího dodavatele. Letos v srpnu následovalo exekuční vymáhání další částky, úroků z prodlení ve výši více než 74 milionů korun. Europrint se zatím brání žalobami u Městského soudu v Praze. Berní úředníci firmě mezitím doměřili daň z příjmu za dalších pět milionů korun. Tiskárna, která zaměstnává 350 lidí, je nyní v insolvenci, jako jedna z mála ze „zajištěných“ firem pokračuje díky úvěru v činnosti.

***

1,3 miliardy korun se letos snaží zajišťovacími příkazy získat finanční správa. Loni to byl více než dvojnásobek.

S ohledem třeba na zkušenosti ze zahraničí předpokládám, že je správce daně na změnu připraven. Jiří Žežulka daňový expert Apogeo, bývalý šéf GFŘ

Foto popis| Europrint v insolvenci Zajišťovací příkazy dopadly také na největší tiskárnu v Česku. Foto autor| Foto: Europrint

O autorovi| Martin Ťopek, martin.topek@economia.cz

Martin Ťopek

Povinné ručení: 12,9 miliardy ročně

24.11.2017 - Lidové noviny (Servis)

Množství a výše škod z povinného ručení stále roste. „Meziročně došlo k nárůstu nákladů na pojistná plnění o zhruba 1,3 miliardy korun na 12,9 miliardy korun,“ říká Petr Jedlička, hlavní analytik České kanceláře pojistitelů. Kvůli novému občanskému zákoníku dochází také k navýšení dlouhodobých závazků ze škod na zdraví o 1,8 miliardy korun za jeden škodní ročník.
„V průměru se tak výše škody na trhu pohybuje kolem 45 tisíc korun,“ upřesňuje Renata Čapková z České podnikatelské pojišťovny. A roste i průměrná škoda na zdraví z povinného ručení. „V současnosti činí bezmála půl milionu korun,“ doplňuje Eva Svobodová z pojišťovny Uniqa.

Vyšší limity mají smysl

Každoročně ale pojišťovny řeší i případy, kdy se pojistné plnění pohybuje v řádu desítek milionů korun. Například pojišťovna Generali vyplácí plnění za újmu na zdraví muži, kterého srazilo vozidlo. Dosud v tomto případu pojišťovna vyplatila 65 milionů, jenže zatím se ještě nejedná o konečnou sumu, událost totiž ještě není uzavřená. „Klient má limit 70 milionů korun a je předpoklad, že tato částka nebude stačit,“ konstatuje Jan Marek z Generali. Namístě tak je určitě sjednávání vyšších limitů pojistného plnění z povinného ručení. Rozdíl v ceně oproti minimálním limitům, které činí 35 milionů korun na škodu na zdraví nebo usmrcení a 35 milionů korun na škodu na majetku, se pohybuje v řádu stokorun. Taková investice se určitě vyplatí. Apojišťovny potvrzují, že velká část řidičů si to už dnes uvědomuje.
Například u České podnikatelské pojišťovny má 70 procent řidičů sjednanou střední variantu s limity 50 milionů korun a 20 procent tu nejvyšší s limity 111 milionů korun. „Základní limity má dnes pouze deset procent našich klientů,“ potvrzuje také Milan Káňa z Kooperativy. „Klientům doporučujeme limit minimálně 70 na 70 milionů korun.“ Ivana Buriánková z České pojišťovny doporučuje sjednat limit ještě vyšší, ideálně 100 až 150 milionů korun.

Pojišťovny zvedají ceny rizikovým řidičům

Ani celkového zvýšení cen se zatím příliš není třeba obávat. Průměrná cena celého trhu povinného ručení totiž meziročně dokonce klesla o 0,6 procenta na 2764 korun. Tento vývoj ovlivňuje především pokračující segmentace povinného ručení, která konkrétně odráží rizikovost každého klienta.
Například Uniqa má celkem 16 parametrů, podle nichž určuje pojistnou sazbu. Týkají se řidiče i auta. Nyní k tomu nastupuje i počet najetých kilometrů a typy komunikací. Roční nájezd kilometrů zohledňuje také Allianz. Například u AXAmůžete zase získat slevu za bezpečný styl jízdy, který zaznamenává mobilní aplikace.
Za každých 12 měsíců bez nehody pak můžete standardně získat bonus pět procent z ceny povinného ručení. Za deset let bez karambolů se dostanete na maximálních 50 procent. To je lineární počítání bonusu, některé pojišťovny ale pracují s tzv. progresivním bonusem. Například u Generali to znamená, že řidič za prvních 12 měsíců bez nehody získává bonus 27 procent, za dalších 12 měsíců už je na stupnici bonusu s 37 procenty. UKooperativy pak zase získáte bonus 15 procent, pokud se zavážete, že v následujících třech letech nezpůsobíte nehodu. Pokud ale škodu způsobíte, rozdíl v pojistném budete muset doplatit.
Cesta zpřesňování výpočtu rizikovosti je samozřejmě příznivá pro bezpečně jezdící řidiče, jich se zdražení většinou netýká. „Pojistitelé však musí myslet i na budoucí zachování stability celého odvětví, aby dokázali vždy z pojistného pokrýt veškeré závazky z pojistných smluv. Ostatně postačitelnost pojistného intenzivně sleduje a vyhodnocuje i Česká národní banka,“ doplňuje Jan Matoušek z České kanceláře pojistitelů. Celý systém povinného ručení je totiž už řadu let ve ztrátě. To hovoří pro zvyšování cen, nikoliv naopak.

Parametry pojištění: základní limit: standardní výše základního limitu pojistného plnění je 35/35 milionů korun, ve zvláštním sloupci tabulky ale najdete i vyšší plnění střední limit: výše středního limitu pojistného plnění se liší pojišťovnu od pojišťovny, údaj najdete ve zvláštním sloupci tabulky roční platba: pojistné bude placeno jednorázově varianta bez bonusu: základní cena pojištění, jako kdyby na sebe řidič registroval auto poprvé v životě (např. dosud jezdil služebním); bez zohlednění jakýchkoliv marketingových akcí s maximálním bonusem: maximální dosažitelný bonus vzhledem k věku, zkušenostem, místu bydliště a dalším okolnostem, jež se řidiče týkají modeloví řidiči jezdí bez nehody

Modelové auto: Škoda Fabia Combi 1.2 TSi, rok výroby 2012 (uvedení do provozu listopad 2012), motor: 1197 ccm / 77 kW, palivo: benzín, najeto: 100 000 km, cena: 150 000 Kč, barva: modrá, počet dveří: 5, počet sedadel: 5, výbava: 8x airbag, ABS, klimatizace, CD přehrávač, centrál dálkový, el. stahování oken, el. zrcátka s vyhříváním, manuální převodovka, mlhovky, protiprokluzový systém kol (ASR), střešní nosič (hagusy), zabezpečení: imobilizér s blokováním funkcí motoru a zamykání řadicí páky (blokující převodovku), počet pojistných událostí: 0

Foto popis|

O autorovi| DANA JAKEŠOVÁ, Autorka je stálá spolupracovnice Lidových novin

DANA JAKEŠOVÁ

Znásilnění trestají soudy často mírně

24.11.2017 - Lidové noviny (Titulní strana)

PRAHA Čtyřletého vnuka znásilnil vlastní děda. Do vězení ale nešel. Soud ho potrestal pouze podmínkou a poslal ho na ambulantní sexuologické léčení. „A to s odůvodněním, že se na nezletilém neprojevily následky,“ popisuje Veronika Ježková z organizace ProFem, která vytvořila analýzu rozsudků trestného činu znásilnění, které padly v roce 2016 v Česku. „Pokud se někdo dopustí už jen sexuálně motivované trestné činnosti na dítěti, nezáleží, zda je následek malý, nebo obrovský. Tato činnost prostě není v pořádku,“ kritizuje nízký trest Ježková.
Soudci se ovšem podmíněným trestům nevyhýbají ani v jiných případech znásilnění. Organizace získala z krajských soudů vzorek 55 pravomocných rozsudků. Podmínka padla v téměř 40 procentech z nich, nepodmíněný trest odnětí svobody v 50 procentech. Desetina se dočkala zproštění pro nedostatek důkazů a u jednoho soud upustil od trestu pro nízký věk pachatele. Podle prezidentky Soudcovské unie Daniely Zemanové poměr 50 : 50, tedy jeden na svobodu – jeden za mříže, způsobuje častá důkazní nouze. „Chybí svědci, je to výpověď proti výpovědi,“ říká Zemanová. Případy týkající se dětí jsou podle ní pro soudce nejtěžší, protože „nezletilí si nemusí uvědomovat, co přesně se jim stalo“. Stále častěji se stává, že příbuzenský vztah k oběti nebrání sexuálním násilníkům v jejich konání. Znásilnění se dopouštějí vlastní prarodiče i rodiče. „Po otci oběti je dědeček druhým nejčastějším pachatelem trestného činu znásilnění,“ upozorňuje Ježková. Soudy se ale zabývají i případy, ve kterých figurují vlastní sourozenci.
Rozsudek si vloni vyslechlo 280 pachatelů znásilnění, soudy ale řešily 650 případů. Nahlášeno je však pouze okolo osmi procent událostí. Pokračování na straně 3

Znásilnění trestají soudy mírně Dokončení ze strany 1 V několika případech znásilnil otec dítě v době, kdy mu ho matka nechala na hlídání. Výjimečné není ani to, když se činu dopustí partner babičky nebo současný či bývalý partner matky. Většinou se totiž oběť a pachatel znají. „Ve společnosti panuje představa, že násilníkem je neznámý muž v parku, to ale tato analýza vyvrací,“ sdělila Ježková.
Typickým pachatelem trestného činu znásilnění je muž ve věku mezi 30 až 36 lety, který netrpí deviací – ve vzorku zkoumaných pravomocných rozsudků se objevil jen jeden takový případ.
Průměrně jsou podle organizace pachatelé v tuzemsku za znásilnění odsouzeni na šest až osm let. Například na Maltě mohou dostat tři až devět let, pokud je jejich obětí manžel nebo manželka, sourozenec nebo jiný pokrevní příbuzný. V Rumunsku může takový násilník jít za mříže až na 12 let, pokud je pachatelem znásilnění příbuzný nebo pokud zneužije člena rodiny za účelem výroby pornografie.
V pěti procentech všech zkoumaných případů se trestného činu dopustil žák základní školy, což je podle odborníků zvlášť alarmující. V takových případech většinou soud nařídí různá výchovná opatření nebo dohled probačního úředníka.
„Jednou také soud rozhodl, že se pachatel nesmí s poškozenou stýkat tři roky. To nám přijde jako nedostatečné řešení,“ míní Ježková. Jindy jeden z mladších pachatelů vydíral svou oběť, které nebylo ani 15 let, tím, že pokud mu nebude po vůli, vyvěsí na sociální síť její intimní fotografie. Právě počet obětí, které se s pachatelem seznámily přes internet, stoupá. Ke znásilnění došlo v jednom z takových případů na druhé schůzce.

Zbraň u hlavy a škrcení

Podle organizace ProFem soudy nejsnadněji posuzují případy, ve kterých se objeví zjevné násilí. Díky tomu o nedobrovolnosti ze strany oběti není pochyb. Ježková citovala z konkrétního rozsudku: „Obrana poškozené neměla šanci vzhledem k fyzickým proporcím, byla svázána a škrcena.“ V jiném případu byla ohrožována zbraní. Za osoby bezbranné by v takových situacích měly být podle organizace považovány především děti. „Důvodem je hlavně nedostatečná rozumová vyspělost a nízký věk, kvůli čemuž nejsou schopné rozeznat závažnost situace,“ vysvětluje Ježková.
Přesto soudy intenzitu možné obrany posuzují i u nezletilých. „K odporu dívek je nutno připustit, že nebyl nikterak intenzivní. Jednalo se pouze o verbální nesouhlas. Nelze však přehlédnout, že byly ve věku necelých sedmi let,“ říká jeden z rozsudků. Soudce uznal, že šlo o násilí, protože pachatel dívky bil.

„Oběť se nemusí bránit“

Soudce Roman Lada, který se věnuje trestnímu právu, dává v některých ohledech organizaci ProFem za pravdu: „Zvláště u znásilnění je intenzita obrany ošidná. Oběť se nachází ve stresové situaci, může jí být vyhrožováno a fyzicky na ni působeno.“ Vyskytují se podle něho i případy, kdy se z obavy o život oběť nebrání raději vůbec. „Pokud některý soudce příliš akcentuje intenzitu obrany, není to úplně ideální stav. Trestný čin znásilnění samozřejmě vyžaduje nějaké násilí, neznamená to ale, že nemůže být páchán i bez obrany oběti,“ vysvětlil také Lada. Především u dítěte je podle něho problém o jakékoliv obraně uvažovat. Zvláště pokud je na pachateli závislé, například když se jedná o prarodiče nebo rodiče.
To, jak je znásilnění definováno v trestním zákoníku, je ale podle něho v pořádku. Organizace ProFem přesto upřednostňuje Istanbulskou úmluvu, kterou se Česko rozhodlo ratifikovat. V té je znásilnění definováno jako nesouhlas oběti s pohlavním aktem.

Istanbulská úmluva versus české právo * Trestný čin znásilnění podle českého právního zákoníku: „Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti.“ * Podle organizace ProFem se české soudy příliš zabývají tím, zda a jak se oběť bránila. * Istanbulská úmluva je dokument, který nastavuje prevenci a boj proti násilí na ženách. Byla přijata Radou Evropy v roce 2011. Česko se zavázalo úmluvu ratifikovat. * Tato úmluva definuje trestný čin znásilnění odlišně. Vyzdvihuje hlavně nesouhlas oběti: „... dojde-li přes nesouhlas oběti k vaginální, anální či orální penetraci sexuální povahy do těla druhé osoby jakoukoliv částí těla nebo předmětem. ... je-li přes nesouhlas druhé osoby vykonán jakýkoliv jiný akt sexuální povahy. * Pokud pachatel trestného činu znásilnění dostane v Česku nepodmíněný trest, v průměru míří

za mříže na 6 až 8 let. * Ve Francii je to v průměru okolo 20 let. O deset let více, pokud je oběť mladší 15 let nebo se činu dopustil manžel či partner oběti. * Na Maltě padají vyšší tresty i tehdy, kdy se pachatel dopustil trestného činu znásilnění za přítomnosti nezletilého nebo se

nezletilý nacházel ve vzdálenosti, kdy mohl čin

Foto popis|

MICHAELA KABÁTOVÁ

Děti Země čekají na krok InterCory

24.11.2017 - Mladá fronta DNES (Kraj Plzeňský)

V letitém kuriózním soudním sporu se hledá smírné řešení

PLZEŇ K hledání možné dohody o mimosoudním vypořádání dospěl spor mezi sdružením Děti Země a developerskou společností InterCora, která nesplnila závazky ze smlouvy s Dětmi Země. Smlouvu z roku 2008 developer uzavřel, aby sdružení nekomplikovalo úřední jednání o projektu výstavby obchodního centra v ulici U Prazdroje. InterCora se zavázala, že při stavbě vybuduje jízdní pruhy pro autobusy a trolejbusy, aby se v místě zlepšily podmínky pro veřejnou dopravu, až v oblasti kvůli provozu obchodů naroste provoz. InterCora pruhy nevybudovala a zdůvodňovala to mimo jiné stanoviskem Policie ČR. Ta sice měla k záměru výhrady, ale zároveň uvedla několik splnitelných podmínek pro získání kladného stanoviska. Podle závazku ve smlouvě z roku 2008 ovšem neměl být areál bez splnění podmínky uveden od provozu. Pro případ nedodržení měla jako pojistka fungovat i pokuta 50 tisíc korun denně, kdy bude obchodní centrum v provozu přes nesplnění smlouvy. Zástupci sdružení nejprve začali řešit u soudu v roce 2011 požadavek na uzavření obchodní centra. Byl to výjimečný spor a předpokládalo se, že potrvá dlouho. Soudy na několika úrovních žalobu dožadující se uzavření areálu odmítaly. Až Ústavní soud rozhodl, že je žaloba opodstatněná a nižší soudy se jí musí zabývat. Proto včera u Městského soudu v Plzni odstartovalo v té záležitosti jednání. „Porušení povinností je zřejmé, o nevybudování pruhů pro hromadnou dopravu není sporu,“ řekla soudkyně Olga Reiserová. Vyzvala přitom strany sporu k dohodě. Zdůraznila, že většina nemovitostí v areálu už patří společnosti Hornbach, na kterou se smluvní závazky firmy InterCora vůči sdružení už nevztahují. „Ujednání neznamená přechod závazku na osobu, na kterou žalovaný převedl nemovitosti,“ řekla soudkyně. Ve vlastnictví developera je nyní pouze část areálu, kde stojí Penny Market a MacDonalďs nebo obchod s pracovními oděvy Canis. Soudkyně řekla, že Děti Země by mohly teoreticky dosáhnout uzavření uvedených prodejen. „Ale nemyslím, že to bylo smyslem původní smlouvy,“ sdělila soudkyně. Navíc upozornila, že dotčený pozemek by mohla chtít společnost InterCora urychleně prodat, aby se zbavila závazku s ním spojeného. Soudkyně tedy vyzvala obě strany, aby jednaly o řešení, které by pro ně bylo přijatelné. Po zástupci Dětí Země Martinu Hyťhovi například chtěla, aby navrhl možnou finanční kompenzaci. Tvrdila, že by se InterCora mohla podílet na nějakém aktuálním projektu sdružení. To Hyťha odmítl. „Z morálního hlediska by to pro nás bylo jako úplatek,“ prohlásil. Soudkyně ho marně přesvědčovala, že ona by to jako úplatek nechápala. Martin Hyťha pak doporučil, aby investor sám navrhl kompenzaci v podobě zlepšení podmínek pro veřejnou dopravu v Plzni, o což jeho sdružení v tomto případě od začátku usilovalo. Zástupce InterCory advokát Jaroslav Svejkovský řekl, že s návrhem vedení firmy seznámí. Do konce roku byl pak měli zástupci stran o možném řešení jednat.
V souběžně vedeném procesu o finanční sankci za nedodržení smlouvy v podobě padesátitisícové pokuty za každý den od jejího nesplnění podali zástupci Dětí Země žalobu jen „symbolicky“ na jediný den a u městského soudu uspěli. Zástupci developera se ale proti rozhodnutí o povinnosti zaplatit 50 tisíc odvolali a záležitost bude řešit krajský soud.

Foto popis| Letitý spor Děti Země se soudí se společností InterCora kvůli smlouvě z roku 2008, kdy se developer zavázal, že při stavbě obchodního centra vybuduje jízdní pruhy pro autobusy a trolejbusy, aby se v místě zlepšily podmínky pro veřejnou dopravu. Foto autor| Foto: Ladislav Němec, MAFRA

O autorovi| Jaroslav Nedvěd, redaktor MF DNES

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj

Jaroslav Nedvěd

Obec porušila závazek, smazala záznam zastupitelstva

24.11.2017 - Mladá fronta DNES (Kraj Pardubický)

RÁBY Obec Ráby na Pardubicku chybovala, když žadateli neposkytla, a později dokonce smazala zvukový záznam z veřejného zasedání zastupitelstva. Ústavní soud (ÚS) však přesto zamítl stížnost společnosti Kam na Pardubicku, která záznam požadovala. Firma totiž má k dispozici vlastní audiozáznam.
Podle zákona o obcích je přiměřeným způsobem poskytnutí informace o průběhu zasedání zastupitelstva zápis z jednání. Obec Ráby však předem avizovala pořízení zvukového záznamu. Později jej smazala, nesplnila tak podle ústavních soudců svůj pozitivní závazek. „Postupu obce se nedá přiřadit jakýkoli legitimní cíl,“ stojí v nálezu.
Společnost Kam na Pardubicku o záznam požádala bezprostředně po zasedání zastupitelstva, kdy prokazatelně existoval. Obec reagovala až s měsíčním odstupem. Firmu informovala, že záznam sloužil jen jako pomůcka k sepsání zápisu a už je smazaný.
Ústavní soud postup obce zkritizoval. „Nelze ztratit ze zřetele ani námitku stěžovatelky (Kam na Pardubicku), že se v budoucnu může podobným způsobem (zničením požadované informace) povinný subjekt vyhnout poskytnutí informace a před soudem vznést námitku faktické nemožnosti plnění,“ stojí v usnesení. Firma nakonec s ústavní stížnosti neuspěla, soud připomněl, že má vlastní nahrávku. Nemá sice stejnou právní sílu jako oficiální záznam, nicméně je důkazem o tom, jak se jednání ve skutečnosti odehrálo. „Jestliže by z jakéhokoli důvodu měla obec obsah záznamu zpochybnit, musela by unést důkazní břemeno plynoucí ze skutečnosti, že následkem zničení zvukového záznamu postrádá dostatečně účinný protidůkaz,“ napsali ústavní soudci.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - pardubický kraj

(ČTK)

Soud: Bývalý ředitel pobíral plat neoprávněně

24.11.2017 - Mladá fronta DNES (Praha)

PRAHA Odvolaný šéf městské společnosti Pražská strojírna Vladimír Říha, který podle auditu firmu výrazně zadlužil a utrácel například za drahé večeře, módu nebo dárky, má další problém. Soud prohlásil jeho pracovní smlouvu za neplatnou. Říha přitom díky ní pobíral několik let plat ve výši 100 tisíc korun měsíčně.
Vladimír Říha vedl jako generální ředitel a předseda představenstva nenápadnou městskou firmu, která spadá pod pražský dopravní podnik, od srpna 2007. Ve firmě letos 2. února skončil. Dozorčí rada ho odvolala kvůli špatnému hospodaření. Dluh firmy se aktuálně odhaduje na 180 milionů korun.
Propuštěný ředitel vzápětí Pražskou strojírnu zažaloval. Na základě pracovní smlouvy žádal doplacení svého únorového platu. Dva dny, konkrétně 1. a 2. února, byl ještě v práci, pak přišlo jeho odvolání. Říha ale požadoval doplatek i za dalších 18 únorových pracovních dnů. Za každý z nich chtěl pět tisíc korun, celkem tedy sto tisíc, což bral měsíčně jako zaměstnanec ve funkci generálního ředitele.
„Pracovní poměr, který byl založen pracovní smlouvou, do dnešního dne žádným způsobem neskončil, proto má zaměstnanec nárok na mzdu, potažmo náhradu mzdy, kterou jsme uplatnili za ten jeden předmětný měsíc,“ řekl včera u soudu Říhův právní zástupce Matěj Haranta.

Nepřípustný souběh funkcí

„Jsme přesvědčeni o tom, že pracovní smlouva uzavřená mezi žalobcem (Vladimírem Říhou) a žalovanou (Pražskou strojírnou) je neplatná, a to z důvodu, že v předmětné době zastával žalobce funkci předsedy představenstva, tedy statutárního orgánu, a současně generálního ředitele, přičemž náplň těchto činností se vzájemně překrývala. Jde o nepřípustnou kumulaci funkcí,“ odmítla žalobu právní zástupkyně Pražské strojírny Ester Šamajová. Souběh těchto funkcí je skutečně zakázán, a jak se ukázalo, byl to i klíčový argument v tomto sporu, opřený také o rozsudek Nejvyššího soudu z letošního ledna. Jedním ze základních znaků pracovněprávního vztahu je totiž to, že zaměstnanec má nadřízeného zaměstnavatele. Předseda představenstva (tedy statutární orgán) ale nemá nikoho, kdo by mu byl nadřízen a mohl mu dávat pokyny k výkonu jeho činnosti. Proto tuto činnost nemůže vykonávat fyzická osoba v pracovním poměru.
Obchodní vedení společnosti náleží statutárnímu orgánu přímo ze zákona a nemůže být vykonáváno také v pracovním poměru. Manažer by pak byl totiž odměňován dvakrát za to samé. A přesně tak to bylo podle Obvodního soudu pro Prahu 9 v případě Říhy. Měl uzavřenou smlouvu o výkonu funkce, za niž bral jako předseda představenstva manažerskou odměnu, a vedle toho existovala pracovní (zaměstnanecká) smlouva, na základě které pobíral plat jako generální ředitel. Na tento druhý příjem podle včerejšího rozsudku nárok neměl. „Máme za to, že pracovní smlouva, kterou uzavřel pan žalobce, je neplatná. Pokud máme neplatnou smlouvu, nevznikají ani žádné nároky z této smlouvy,“ uvedla předsedkyně senátu Michaela Wenzlová poté, co soud Říhovu žalobu zamítl. Rozsudek zatím není pravomocný. „Ohledně dalšího postupu se poradím s právním zástupcem,“ řekl Říha iDNES.cz poté, co vyšel z jednací síně.
Pokud bude soudem pravomocně potvrzeno, že je jeho zaměstnanecká smlouva na pozici generálního ředitele neplatná, znamenalo by to, že si Říha mohl přijít za období od srpna 2007 do ledna 2017 – při platu 100 tisíc korun měsíčně – nezákonně na více než 11 milionů korun.

Fakta Ředitel podle auditu utrácel víc, než mohl

* Odvolaný ředitel městské společnosti Pražská strojírna Vladimír Říha čelí trestnímu oznámení, které na něj podalo současné vedení firmy. Přes oprávnění uzavírat smlouvy jen do výše dvaceti milionů korun Říha podepsal kontrakt na nákup za víc než 100 milionů. * Ze závěrů auditorů také podle České televize vyplývá, že strojírna zaplatila miliony korun za zahraniční služební cesty a výzkumy trhu ve snaze expandovat. Na tržbách firmy se to ale neprojevilo. Říha se dnes odmítl k výsledkům auditu vyjádřit.

***

100 tisíc korun měsíčně byl plat, který podle tvrzení soudu pobíral ředitel neoprávněně.

Foto popis|

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha

— Jiří Pánek

Vězeň chce obnovit proces. Čin se ale stal již před 29 lety

24.11.2017 - Mladá fronta DNES (Kraj Plzeňský)

PLZEŇ Dvě své oběti bil kladivem do hlavy, dalšímu vrazil do oka právě ořezanou tužku. Zdeněk Rangl byl opakovaně odsouzený za vraždu nebo pokus o ni, i tak v roce 1994 dostal prezidentskou milost. Jenže její podmínky porušil, takže se do vězení vrátil. Tenhle devětačtyřicetiletý recidivista ve čtvrtek předstoupil před plzeňský krajský soud se žádostí o obnovu svého téměř třicet let starého případu spáchaného v borské věznici.
Podle původního spisu v srpnu 1988 vzal v cele při výkonu trestu žiletku a tou řízl spoluvězně do krku. Podle tehdejších závěrů znalců byl i tento agresivní útok motivovaný snahou vidět cizí krev. To mu přináší uspokojení a do jisté míry i vzrušení. Zraněný přežil, Rangla poslali soudci do vězení na osm let.
Teď trestanec soudcům napsal, že chce bezmála 30 let starý případ otevřít. Začal tvrdit, že ho tehdy nespáchal úmyslně. „Byl jsem neprávem odsouzen. Nechtěl jsem nikomu ublížit. Jednalo se o sehranou záležitost po domluvě s poškozenými. Chtěl jsem se dostat z věznice do psychiatrické léčebny,“ napsal v návrhu na povolení obnovy procesu. Proč ale s takovým tvrzením přišel až 29 roků po činu? „Asi před rokem jsem narazil na nález Ústavního soudu. Pochopil jsem, že s pomocí nového znaleckého posudku z psychiatrie by se mohly věci pohnout. Napadlo mě to udělat. Proč jsem návrh nepodal dřív? Z důvodu letargie ve spojení s nevinností. Jsem už ve vězení dlouho,“ prohlásil u soudu muž, kterému už skončil sedmnáctiletý trest za vraždu důchodce v Německu. Teď si odpykává dalších sedm let.
Vězeň požaduje, aby soud znovu vyslechl dva jeho bývalé spoluvězně – pořezaného a dalšího, kteří s ním tehdy byli v cele. K soudu nedorazil ani jeden z nich. Jeden je těžce nemocný, cestu by podle vyjádření lékařů nezvládl. Druhému se nepodařilo doručit předvolání. Soudci se tak případem budou dál zabývat v příštím roce.

***

„Proč jsem návrh nepodal dřív? Z důvodu letargie ve spojení s nevinností. Jsem ve vězení dlouho.“

Foto popis|

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj

Petr Ježek

Zámek už Luhačovicím nepatří, škola musí jinam

24.11.2017 - Mladá fronta DNES (Kraj Zlínský)

LUHAČOVICE Pozemky a budovy na Luhačovicku, které po válce stát zabavil Aloisi Sérenyimu, se vracejí zpět do rukou jeho potomků. V rámci rozsáhlých restitucí už Luhačovice vydaly zámek, kde sídlí Základní umělecká škola a Dům dětí a mládeže. Je přitom jasné, že noví vlastníci se plánují do zámku nastěhovat, a obě instituce budou muset pryč.
„V zámku už si rodina zařizuje místnost pro správce a připravuje postupné stěhování. Jsme ale dohodnuti, že ještě dva roky tu bude umělecká škola i dům dětí a mládeže fungovat,“ informovala starostka Marie Semelová.
Město chystá variantu, kam instituce přesunout, ale do projednání radou Semelová nechce být konkrétní. Nabízí se například rozšířit stávající areál školy základní školy.
Rodině nejmladší dcery Aloise Serényiho Isabelly Thienen-Adlerflycht se vydávají i další pozemky v Luhačovicích a okolí. Některé z nich bude mít město zájem získat zpět. „Potřebujeme plochu na výstavbu parkoviště nedaleko sídliště nebo pozemky pro rozšíření hřbitova,“ poukázal místostarosta Radomil Kop.
Všechny tyto pozemky ještě nejsou vydané a radnice zatím nemá informace, zda je budoucí vlastníci budou chtít prodat. „Žádná předběžná dohoda není, očekáváme, že tyto záležitosti bude řešit až nové vedení radnice po komunálních volbách,“ míní Semelová.
Vyjádření Sérenyiho potomků se MF DNES nepodařilo získat. Podle starostky nechtějí noví majitelé věc komentovat dřív, než převezmou všechny dotčené pozemky.
Navracení majetku je jedním z nejdelších restitučních řízení v české historii. Sérenyimu byl majetek zabaven v roce 1945, v 90. letech se na české soudy obrátila dcera původního majitele, Nejvyšší správní soud jí dal za pravdu loni.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Zlínský kraj

(oh)

Advokát udělal z opíjejícího se horníka jednatele

24.11.2017 - Právo (Zpravodajství)

Mazaná finta, která měla pomoci ušetřit necelých dvě stě tisíc korun při rekonstrukci domu, nevyšla známému boskovickému advokátovi Adamu Wilkovi. Podvod s nastrčeným bílým koněm, vysloužilým opíjejícím se horníkem, totiž vyšetřovatelé prokoukli a soudy ohodnotily advokátovo jednání jako podvod.
Brněnský krajský soud za to Wilkovi potvrdil podmíněný trest, muž také musí skončit jako advokát. Podvod Wilk zosnoval před pěti lety. Firmě, která na domě měnila okna a dveře, totiž tvrdil, že jí zaplatí další společnost, jež se na rekonstrukci také podílela. Jenže tato společnost byla jen prázdnou schránkou, na stavbě nic neprováděla a přes nastrčeného jednatele ji ovládal právě Wilk.
Pokud by vše vyšlo podle plánu, spadl by dluh na bývalého horníka, který ihned po svém ustanovení jednatelem společnosti podepsal Wilkovi plnou moc. „Tento bezdomovec požívající alkohol neměl ani páru o tom, co to obnáší být jednatelem společnosti. Obžalovanému bylo lhostejno, jak to dopadne s nezaplacenou fakturou za okna, myslel, že v případě komplikací bude popotahován právě bílý kůň,“ popsal již dříve situaci státní zástupce. „Oslovil mě pan doktor Wilk, že potřebuje podepsat nějaký papír. Tak jsme odjeli do Brna, tam jsem jim dal u nějakého advokáta občanku a podepsal jsem to, ani jsem ten papír nečetl,“ nezapíral bývalý horník.

Nepije, jen když je bez peněz

„Když jsou peníze, vypiju čtyři až pět litrů vína za den. Když peníze nemám, je půst,“ dodal ještě ke svým současným aktivitám.
Wilk měl přitom věc dobře promyšlenou. Aby dodavatelská firma neměla žádné pochybnosti, dostala dopředu zálohu vychytrale z účtu firmy, od níž advokát držel plnou moc. Ovšem peníze nastrčené firmě musel nejprve poslat ze svého účtu.
Sám právník před soudem celou dobu popíral, že by se dopustil něčeho špatného, a tvrdil, že jeho obvinění falešné a účelové. „Své stíhání považuji za absurdní. Když mě soud odsoudil, překročil meze volného hodnocení důkazů a změnil to na svévoli,“ snažil se Wilk přesvědčit odvolací senát o své nevině. Jenže odvolací senát v čele s Danou Kancírovou potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Blansku. „V rozsudku jsme nenašli žádné logické rozpory a soud se podrobně zabýval obhajobou obžalovaného. Uložený trest je hlavně výchovný,“ rozhodli soudci s tím, že podmínka a padesátitisícová pokuta nejsou nepřiměřeně přísným potrestáním. Wilkovi totiž hrozilo až pět let vězení.
Vzhledem k pravomocnému odsouzení přišel Wilk o možnost vykonávat advokátní praxi. Zvrátit rozhodnutí by mohl ještě dovoláním k Nejvyššímu soudu.

***

Bezdomovec požívající alkohol neměl ani páru o tom, co to obnáší být jednatelem společnosti státní zástupce

Petr Kozelka

Billboardy odstraní od dálnic i sami provozovatelé

24.11.2017 - Právo (Trhy & ekonomika)

Z ochranných pásem dálnic a silnic první třídy zmizela v ČR zatím jen zhruba desetina ze 3000 billboardů, které tam zůstávají v rozporu se zákonem. Svaz provozovatelů venkovní reklamy (SPVR) však zmírnil své odmítavé stanovisko a tyto billboardy slibuje plošně odstraňovat.
„Náš svaz je i nadále přesvědčen o neústavnosti zákona o pozemních komunikacích, který odstranění zmíněných billboardů nařídil. Protože však rozhodování Ústavního soudu o stížnosti skupiny senátorů na tento zákon může trvat ještě poměrně dlouho, rozhodl se SPVR začít tyto reklamní tabule odstraňovat již nyní,“ sdělil Právu prezident SPVR Marek Pavlas. Důvodem tohoto kroku je podle Pavlase snaha zamezit nešetrné a nákladné demontáži ze strany Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a zároveň vyjít vstříc požadavkům ministerstva dopravy (MD).
SPVR ujišťuje, že plošné odstraňování billboardů od dálnic nebude závislé na tom, jestli k likvidaci konkrétního reklamního zařízení vydal výzvu příslušný silniční úřad. „MD jsme dodali návrh harmonogramu tohoto odstraňování. Jedná se o technicky maximálně proveditelný objem vzhledem k omezeným časovým možnostem práce na dálnici v zimním období,“ ujistil Pavlas. Podle zákona měly billboardy z ochranných pásem zmizet do letošního 1. září. Jak Právo informovalo 22. listopadu, u dálnic jich ještě zůstává přes tisíc a u silnic první třídy zhruba 1600.

V některých krajích majitelé neotáleli

Například v Jihočeském kraji od silnic zmizela už více než polovina nelegálních billboardů. Dosud jich tam silničáři zklikvidovali 38 a většinou je odstranili sami majitelé. Reagovali tak na výzvy, které kraj od září rozesílá. Podobně na Olomoucku majitelé na základě výzvy odstranili deset billboardů.
V Plzeňském kraji chce ŘSD předat hejtmanství potřebné podklady k odstranění reklamních tabulí od jedniček do konce letošního roku. „Data máme posbíraná a teď je dáváme do přehledného tvaru, aby tam byly fotografie billboardů, čísla pozemků, na nichž stojí, i jejich vzdálenost od silnice,“ sdělil Právu Michal Syřínek, náměstek ředitele ŘSD v Plzni.
Pak se věcí bude zabývat silniční a správní úřad. „Všechno máme připravené,“ potvrdil Právu Dušan Pakandl, vedoucí odboru dopravy a silničního hospodářství na plzeňském krajském úřadu. Kraj uvažuje o tom, že na odstranění reklamních zařízení u silnic vypíše veřejnou zakázku, aby to bylo lacinější.

Foto autor| Ilustrační foto archiv PRÁVA

(jn, zaš, pem, kal)

Milan Knížák se musí Jiřímu Fajtovi omluvit

24.11.2017 - Právo (Zpravodajství)

Někdejší šéf Národní galerie (ND) Milan Knížák se musí omluvit nynějšímu šéfovi Jiřímu Fajtovi za tvrzení, že Fajt v minulosti galerii zruinoval.
Nejvyšší soud (NS) zamítl Knížákovo dovolání a potvrdil loňský verdikt pražského vrchního soudu.
Výsledek dovolacího řízení sdělila mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci. NS zatím odůvodnění rozhodnutí nezveřejnil. Knížákovi jako poslední mimořádný opravný prostředek zbývá ústavní stížnost.
Pravomocný rozsudek vynesl loni v prosinci Vrchní soud v Praze. Původně stanovil, že Fajt na omluvu nárok nemá, kunsthistorika se však poté zastal NS s tím, že verdikt nebyl dostatečně odůvodněný. Vrchní soud tedy vynesl nový verdikt. Sporný výrok zazněl v roce 2010 v pořadu ČT Kontexty a týkal se Fajtova působení jako ředitele Sbírky starého umění v druhé polovině 90. let. Knížák řekl, že kunsthistorici, kteří před ním NG řídili, ji dovedli „do naprosto dezolátního stavu“. „A nejhorší byl pan ředitel Fajt, který ji zcela ekonomicky zruinoval,“ prohlásil.
Fajt poukazoval mimo jiné na to, že jako šéf jedné ze sbírek neměl na finanční chod instituce vliv. Podle pravomocného verdiktu skutečně nelze na základě důkazů dospět k závěru, že by Fajt galerii zcela zruinoval. Fajt v roce 2000, brzy po Knížákově nástupu do funkce ředitele NG, ze Sbírky starého umění odešel. Působil hlavně v Německu. Vrátil se v roce 2013 jako nový ředitel NG.

(Novinky.cz, ČTK)
Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011