Monitoring médií


Datum:  Zobrazit


NSZ: Obžalovaných loni bylo méně, kriminalita se přesouvá na internet

20.6.2018 - ceska-justice.cz (Justice)

Žalobci loni podali obžalobu na 70.811 lidí, což je asi o 7000 méně než v roce 2016, obžalovali i 238 právnických osob. Pokles souvisí s celkovým úbytkem kriminality, například majetkové trestné činnosti. Soudy v minulém roce uznaly vinnými 95 procent obžalovaných. Vyplývá to z výroční zprávy, kterou dnes zveřejnilo Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ). Kriminální jednání se podle žalobců přesouvá na internet, který se stává útočištěm nejen pro hackery, podvodníky, ale i pro sexuální delikventy.

Státní zástupci vyřídili podle statistik 83 procent všech trestních případů do dvou týdnů poté, co od policie dostali spis. Déle trvající přípravná řízení zůstávají podle zastupitelství spíše excesem.

Soudy loni zprostily viny asi pět procent obžalovaných. Pozitivním trendem je podle nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana rostoucí podíl ukládaných peněžitých trestů. Poměr počtu uložených peněžitých trestů k počtu odsouzených v roce 2017 se přiblížil 15 procentům, v roce 2016 to bylo osm procent. I přesto je podíl peněžitých trestů podle Zemana stále velmi nízký, podle něj by se mohl ještě o dalších deset až 15 procent zvýšit. Uvedl, že například v Německu je tento podíl 80 procent, v Polsku 30 až 40 procent.

Podle Zemana funguje dobře odčerpávání výnosů z trestné činnosti, kdy v roce 2011 bylo zajištěno asi 1,4 miliardy korun, loni 5,5 miliardy korun. V roce 2016 to bylo téměř deset miliard korun.

Podle státního zastupitelství se kriminalita postupně přesouvá na internet, součástí toho jsou i nenávistné výroky, kdy někdo někomu vyhrožuje smrtí nebo jde o hanobení národa či rasy. „Dříve tyto výroky zazněly a odezněly třeba i v hospodě, nyní ale v internetové síti zamořují veřejný prostor. Podobná vyjádření jsou nejen neetická, ale mohou být i trestná. Řada osob je přitom bezúhonná a neuvědomuje si, že se tímto dopouštějí trestné činnost a že mohou být odsouzeni,“ řekl státní zástupce nejvyššího zastupitelství a prezident Unie státních zástupců Jan Lata. Nedávno tento trend potvrdil i exšéf Soudcovské unie a předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra.

Když Zeman hodnotil spolupráci s policejními orgány, poukázal na vyšší fluktuaci policistů. „Někteří policisté se nezdrží příliš dlouho a následně dochází k malému přenosu znalostí a zkušeností,“ uvedl Zeman. Doplnil, že i v době nízké nezaměstnanosti bude potřeba tuto situaci stabilizovat. Zopakoval také svoji kritiku vůči Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) a Národní centrále proti organizovanému zločinu (NCOZ). GIBS podle něj někdy nesprávně vyhodnocuje poznatky a nesprávně volí postupy, NCOZ podle něj stále doplácí na „ukvapenou“ reorganizaci před dvěma lety.

(čtk, epa)


Státní zástupci píší usnesení o zahájení trestního stíhání za policii, reorganizace byla podle NSZ ukvapená

20.6.2018 - ceska-justice.cz (Politika)

Do dříve nepředstavitelného postavení se dostávají někteří státní zástupci: Stále častěji píší usnesení o zahájení trestního stíhání za policii nebo spolu s policií. Tím, že usnesení píší, nemohou plnit své zákonné oprávnění vykonávat dozor nad zákonností trestního stíhání včetně rozhodování o stížnosti proti tomuto usnesení. Tyto stížnosti pak musí rozhodovat Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ), vyplývá z Výroční zprávy o činnosti NSZ za rok 2017.

Zprávu Nejvyšší státní zastupitelství ze zákona předkládá vládě. Podle obsahu zprávy se popisovaný problém se sepisováním usnesení o zahájení trestního stíhání osob týká zejména Vrchního státního zastupitelství v Praze a v Olomouci respektive státních zástupců z jejich odborů závažné hospodářské a finanční kriminality. „Ve věcech mimořádné důkazní a právní složitosti a náročnosti, které jsou vyřizovány státními zástupci odborů závažné hospodářské a finanční kriminality VSZ v Praze i VSZ v Olomouci, je stále více věcí, v nichž se státní zástupce podílí na koncipování usnesení o zahájení trestního stíhání. Dochází tak k přenášení rozhodovací činnosti o stížnostech na státní zástupce odboru závažné hospodářské a finanční kriminality NSZ, což tento odbor značně zatěžuje,“ popisuje čerstvá Zpráva.

Jak vyplynulo z připomínkového řízení k návrhu zákona o zřízení Úřadu veřejného evropského žalobce, Nejvyšší státní zastupitelství aktuálně navrhuje instituci stížnosti proti zahájení trestního stíhání zrušit „pro její formálnost“ i z důvodu změny trestního řádu: „Trestní stíhání již nebude zahajováno usnesením o zahájení trestního stíhání se stížností, nýbrž formou sdělení obvinění na počátku výslechu. Sdělení bude zaznamenáno do protokolu o výslechu. Tato úprava je ve shodě s ostatními evropskými státy, jak vyplývá z informací shromážděných při pracích na rekodifikaci,“ uvádí NSZ v připomínkách, o kterých Česká justice informovala.

Zmatečné popisy skutku, neobjasnění, nekvalifikace

Podle čerstvé Zprávy o činnosti státního zastupitelství za rok 2017 je neschopnost policistů sepsat z čeho a proč je osoba obviněna, podle jakého zákona a s jakou způsobenou škodou mimořádná a zarážející: „Ohledně kvality vydávaných usnesení o zahájení trestního stíhání se vyskytují nedostatky týkající se zejména řádné objektivizace a vyčíslení škody, neadekvátní právní kvalifikace protiprávního jednání, zmatečného popisu skutku, jeho nedostatečného objasnění, absence popisu všech obligatorních znaků trestného činu, nesprávného posuzování pokračujících trestných činů. Postup podle § 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu je státními zástupci aplikován zpravidla právě v případech nezákonných usnesení o zahájení trestního stíhání,“ uvádí NSZ.

Státní zástupci pak nezákonná usnesení ruší na základě stížností, ale také bez stížnosti v rámci výkonu dozoru: „Z přehledů v tabulkové části vyplývá zatíženost státních zástupců i státních zastupitelství v souvislosti s četností rozhodnutí o stížnostech, včetně rozhodnutí o stížnostech proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Rozhodnutí, jimiž se takové usnesení ruší, jsou vydávána z podnětu podané stížnosti i v rámci výkonu dozoru podle § 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu. Rozsah této agendy je opravdu značný, jak vyplyne i ze srovnání jednotlivých let. Je zde obsažen i přehled věcí vrácených k doplnění policejnímu orgánu podle § 174 odst. 2 písm. d) trestního řádu (podíl těchto případů je poměrně nízký),“ stojí pak ve Zprávě.

Policie neumí samostatně prověřovat ani vyšetřovat

Pouze Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích oproti tomu pro Zprávu NSZ dodalo poznatky, podle kterých se “nedostatky v usneseních o zahájení trestního stíhání objevují stále řidčeji“. Postupem doby došlo ke sjednocování formy usnesení o zahájení trestního stíhání, a to i na základě závěrů součinnostních porad státního zastupitelství a Policie ČR“, uvádí KSZ v Českých Budějovicích.

Neschopnost správně zahájit trestní stíhání není jediná popsaná nedostatečnost policejního orgánu. Policie nezvládá vyšetřování ani proces, což je dlouhodobá věc: „ Nižší státní zastupitelství vznášejí opětovné výhrady ohledně odborné úrovně policejních orgánů, zejména nedostatku schopností samostatné činnosti jak ve fázi prověřování, tak i vyšetřování, včetně materiálního a právního posuzování relevantních skutečností. U policejních orgánů se objevují i potíže při správnosti zvoleného procesního postupu, a to jak při odkládání věcí, tak při zahajování trestního stíhání. Též se poukazuje na negativní dopad fluktuace policejních orgánů, nenaplněnost jejich tabulkových stavů, ale též nedostatek zkušenosti, což se zákonitě projevuje i v kvalitě jejich práce. Vzájemná spolupráce s policejními orgány je však hodnocena celkově jako dobrá, vyzdvihována je snaha o zlepšování profesní úrovně i dosažených výsledků.“

VSZ v Praze výrazně pracuje za policii

Neschopnost správně zahájit trestní stíhání se podle Zprávy týká i z policejní reorganizace vzniklé Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ). Pomáhat plnit úkoly policistů NCOZ musí státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze: „Pokud jde o poznatky k činnosti Národní centrály proti organizovanému zločinu a jejích organizačních složek, VSZ v Praze zdůrazňuje, že vzhledem k nezbytnosti výrazného podílu na zpracování usnesení o zahájení trestního stíhání, dochází k přenášení rozhodovací činnosti o stížnostech na odbor závažné hospodářské a finanční kriminality NSZ. Činnost Národní centrály proti organizovanému zločinu (dále jen „NCOZ“) vyžaduje ze strany státního zástupce vyšší aktivitu, některé procesy ze strany NCOZ oproti předpokladům a zkušenostem v jiných případech neprobíhají zcela automaticky,“ napsalo dále NSZ.

Od VSZ v Olomouci Nejvyšší státní zastupitelství převzalo k policii kritický text, o kterém Česká justice už informovala v souvislosti se samostatnou Zprávou vrchního státního zástupce Ivo Ištvana.

NSZ: Reorganizace byla nepřipravená

Stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství k NCOZ však jde ještě dál a míří na policejního prezidenta a politiky. Reorganizace policie nebyla podle NSZ připravena a bez všech pochyb byla ukvapená: „NSZ má za to, že je velmi obtížné posoudit a zejména náležitě vyhodnotit poznatky, které byly k činnosti NCOZ získány a jež vyznívají, jak je zjevné ze shora uvedeného, poněkud rozporně. Není pochyb o tom, že reorganizace byla provedena ukvapeně a že nebyla odpovídajícím způsobem připravena. Lze pozitivně hodnotit úroveň spolupráce mezi NCOZ a státními zastupitelstvími. Zejména krajská státní zastupitelství nevznášejí tak zásadní výhrady jako VSZ v Praze a VSZ v Olomouci, kde je to dáno ale i tím, že zde jsou zpracovávány ty nejzávažnější věci. Kladně je možno hodnotit to, že byly v plném rozsahu implementovány připomínky státního zastupitelství uplatněné v rámci přípravy předmětné reorganizace (informování státních zastupitelství o všech důležitých otázkách, přidělení věcí, určení Národního kontaktního bodu pro terorismus, ponechání „živých věcí“ jejich zpracovatelům, zabránění únikům informací, vytváření vyšetřovacích týmů atd.). NCOZ však bude muset stabilizovat personální situaci, věnovat se pouze nejzávažnějším věcem a tím získat volné kapacity na práci týmů. Rovněž se ukazuje, že NCOZ je s ohledem na počet zaměstnanců veliký organismus, který má navíc nejen centrálu, ale i expozitury v krajích,“ zhodnocuje fungování NCOZ Nejvyšší státní zastupitelství ve své Zprávě o činnosti za rok 2017.

Irena Válová


Verdikt v kauze Davida Ratha zazní už příští týden

20.6.2018 - ČRo Radiožurnál (12:00 Zprávy)

Kateřina CAUSIDISOVÁ, moderátorka
--------------------
Verdikt v korupční kauze bývalého hejtmana Davida Ratha zazní už příští týden. Podle serveru iRozhlas.cz Nejvyšší soud rozhodl, že jeho případ bude i dále řešit Krajský soud v Praze.

Marcela HÁLOVÁ, redaktorka
--------------------
David Rath ve své březnové závěrečné řeči namítl, že se jeho kauzou nemá vůbec zabývat krajský soud. Nejvyšší soud to ale odmítl. Potvrzuje mluvčí Krajského soudu v Praze Jitka Vlnová.

Jitka VLNOVÁ, mluvčí Krajského soudu v Praze
--------------------
Nejvyšší soud rozhodl o návrhu na odnětí a přikázání ve věci tak, že věc se Krajskému soudu v Praze neodjímá.

Marcela HÁLOVÁ, redaktorka
--------------------
Hlavní líčení skončilo v březnu a předseda senátu Robert Pacovský stanovil termín vyhlášení rozsudku na 27. června. Tentýž soudce už jednou potrestal Ratha za korupční kauzu 8,5 lety vězení. Vrchní soud ale vrátil případ kvůli nezákonným odposlechům na začátek. Marcela Hálová, Radiožurnál.


Respekt k přání dítěte

20.6.2018 - ČT 24 (20:00 90' ČT24)

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Pravda je taková, že tyto případy se pak jen u soudů velmi těžko dokazují. Pojďme se teď ale podívat na to, co je jasné. Na statistiky. Děti z rozvedených rodin končí nejčastěji, stále ještě, v péči matky. V roce 2016 jich takových bylo přes 19 tisíc, necelé 2 tisíce párů se ročně domluví právě na střídavé péči a děti si přitom předávají většinou po týdnu. K otcům se do opatrovnictví dostalo zhruba 1600 dětí, ovšem jen velmi málo rodičů se dokáže domluvit samo, bez soudů a volí variantu společné péče, při které se na všech aspektech dokážou shodnout. Statistika to jasně dokazuje. Případů, kdy soudy rodičům svěřují děti do střídavé péče, ale postupně přibývá, byť relativně pomalu. Zatímco před 10 lety to bylo zhruba v 850 případech, tak v roce 2016 šlo o víc než trojnásobek. Stoupá ovšem také počet případů, kdy se spory o střídavou péči dostanou až před Ústavní soud. No, a podle vyhledávacího soudu Nalus šlo před 6 lety asi jen pouze o 30 případů, kdy se přímo střídavou péčí soud zabýval a nebo aspoň zmiňoval tuto variantu. Ovšem teď pohled do loňska, to už bylo víc než 120 případů. No, a jak jsem zmínil před chvílí, tak společnou řeč rodiče nacházejí nejobtížněji u společné péče. Ta se liší od střídavé hned v několika bodech, rodiče se o své ratolesti starají na základě dohody mezi sebou a není tedy stanovena soudem osoba, která je dostane do péče, ani výše alimentů a rodiče jsou schopni se domluvit, v kterých dnech a kdo se o dítě stará. Paní doktorko Procházková, ideální varianta, je ta nejčastější varianta tedy umístění u matky?

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Netroufnu si to takto říct, a dokonce se domnívám, že ta statistika je tak jako řada statistik nezohledňující všechny aspekty, záleží na tom, jak se ten výzkum dělal.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
To je z rozhodování soudů.

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
No, no, přes rozhodování soudů. Znám soudy, které rozhodly také o společné péči, takže to, že společná péče je, že se jenom rodiče dohodnou a soudy tam nezasahují, není pravdivá, čili už z tohoto případu je jasné ...

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
No, soud i tu dohodu musí posvětit, takto to je.

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Ano, ano, přesně tak, čili tam musí k tomu dojít, ale zase nevíme, kolik z těch svěřených dětí do péče matky opravdu žádali otcové do své péče a jaké péče. Kolik z těch případů, kdy byly svěřeny do péče otců, jestli žádaly matky, jaké měly podmínky, a tak dál. Čili ta čísla jsou velmi zavádějící, upřímně řečeno. Znám řadu rodin, kde děti jsou ve střídavé péči po týdnu zpravidla, protože jsou i střídavé péče po 14 dnech, po měsíci a tak podobně.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Zákon to nestanoví, zkrátka ano.

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Pro děti je to zpravidla nejoptimálnější to střídání po týdnu, ale jsou-li tam splněny i ty další podmínky.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
I po čtvrt roce se střídaly některé rodiny, jsem také slyšel.

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
I, i po delší době, třeba 3 měsíce, 4 měsíce, v cizině a tady, ale to jsou extrémy a ty snad nebudeme naší populaci ani doporučovat, protože vždycky, když se něco vybubnuje, tak se to hodně rozšíří ...

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Není to možné u starších dětí? Ne asi u kojenců, pravda, ale ...

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
No, tak, i u kojenců znám bohužel takové rozsudky, že dítě je svěřeno do péče otce tady a matka je v Americe a podobně. Takže opravdu kreativita našich soudů je velmi vysoká. Znova říkám, jest otázkou, jestli je to ku prospěchu dětí.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
No, a s tím, jak mluvíte ze své zkušenosti, jak se páry nedokážou dohodnout, tak kolik takových párů je, komu vlastně střídavou péči skutečně doporučit? Být vy soudkyní?

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Naštěstí nejsem soudkyní, ale v psychoterapii a v rodinné terapii, kde pracuji s rodinami, tak znám docela rodiny, kde přes počáteční velké vášně a nenávistné postoje, proto se lidi rozcházejí, se dokáží ti rodiče domluvit ohledně dětí a probíhá tam teda ta péče tak, jak, ať už je to ta blízká střídavé péči, takže to není půl - půl přesně, ale je to třeba 3 dny, 4 dny, střídání nebo týden, týden opravdu, tak mám pocit, že jich není tak zanedbatelné procento.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Ptá se Karel Fiala: "Respektují soudy a sociální pracovníci opravdu přání dětí?" Na to jsme, zdá se, už odpověděli. Ovšem on k tomu ještě dodává: "Někdy se zdá, že spíš chtějí uklidnit rodiče nebo nadržují jen jedné straně a teď jsou v kurzu potřeby otců." Je to tak?

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Já si myslím, že ano, že je teďko hodně zvýrazněno to právo otců, ale záleží na tom, jaký je ten otec, záleží na tom, jaká je ta matka a upřímně řečeno, přání dítěte, co to je přání dítěte? Podle našich zákonů děti do 18 let jsou nesvéprávné osoby, od 15 mají jistá práva, ale přání dítěte ...

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Zároveň také zákon argumentuje mentální vyspělostí, jestli se nepletu.

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
No, a kdo, kdo jí zkoumá u toho soudu? Pokud tam není znalecký posudek ...

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Soudní znalec?

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
No, pokud je přizván, ne vždycky je přizván samozřejmě, ale děti samozřejmě nemají představu do poměrně vysokého věku o své budoucnosti, nemají představu vůbec budoucnosti, takže co to je přání? Teď chci lízátko, tak teď ho musím dostat, teď chci bejt s tatínkem nebo s maminko a vice versa, tak musím, musí se tak rozhodnout? Tam má soud zvažovat také, co je pro výchovu toho dítěte vhodné a žádoucí, co je pro zdravý vývoj dítěte žádoucí, proto by měl sbírat ty podklady.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
A není tedy dítě schopno zkrátka říci: "S tímto rodičem je mi dobře, není mi dobře, ten mě týrá, ten mě netýrá."

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Ale to samozřejmě dítě je schopno říct, ale teď je otázka, co je to týrání a co to je chci být, protože mě kupuje drahý hračky nebo protože spolu jsme nebo proto, že mě k něčemu vede, nebo co to je? A to je prostě těžké posoudit jenom na základě toho, že se bude hájit právo těch dospělých.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Tak díky moc za částečné objasnění, já doufám, že se k tomu dostaneme ještě podrobněji.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Teď ale ještě jeden názor na střídavou péči, názor nebo stanovisko předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, který coby soudce zpravodaj rozhodoval v tom už zmíněném prvním případu střídavé péče, který před lety skončil u Ústavního soudu.

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu /Interview ČT24, 4. 6. 2014/
--------------------
Ten princip střídavé péče je nejen postaven na principu ochrany zájmů a práv toho nezletilého dítěte, ale též na principu ochrany práv těch jeho dvou rodičů, kteří musí být v naprosto rovném, rovnoprávném postavení. Nemůže, jak jsem tenkrát artikuloval v tom rozhodnutí, nemůže nesouhlas jednoho z rodičů být důvodem, proč soudy nepoužijí vůbec institut střídavé péče, takže asi se to zcela neujalo, protože vím, že znovu musel Ústavní soud analogicky judikovat, na druhé straně víte, ty věci péče o nezletilé děti jsou velmi citlivé, velmi choulostivé a je smutné, když je má řešit Ústavní soud, protože to už je pozdě, než, než k nám taková kauza přijde, tak to dítě je o několik let starší.


Soudy a péče o děti po rozvodu

20.6.2018 - ČT 24 (20:00 90' ČT24)

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Ale teď zpět na samotný začátek. Ústavní soud zamítl stížnost otce dvou dětí z Břeclavska. Ten po rozvodu požadoval střídavou péči, ale nedostal ji a soudy nižších instancí děti svěřily do péče matky, ovšem ta se s dětmi odstěhovala přibližně 200 kilometrů daleko od bydliště otce a soudy rozhodly, že děti si musí otec vyzvedávat v místě, kde bydlí, tedy u matky. Teď Ústavní soud rozhodl, že i v tomto případě postupovaly okresní a krajský soud správně. Ovšem otec by měl mít nárok na finanční kompenzaci za to, že si pro děti musí dojíždět.

Tomáš LICHOVNÍK, soudce zpravodaj, Ústavní soud
--------------------
Je možné zohlednit ty vyšší náklady právě v rozhodování o výživném, kdy tedy tomu, kdo musí za dětmi dojíždět, se stanoví nižší výživné.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Co je dobré pro rodiče, co je dobré pro dítě. Je to střídavá péče? Existuje mezi tím vůbec rovnováha? Budeme se po tom pídit a budeme se na to ptát, dnes konkrétně Jany Procházkové, klinické psycholožky a soudní znalkyně v tomto oboru. Vítejte, paní doktorko, dobrý večer.

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Dobrý večer.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Ještě než se dostaneme k tomu konkrétnímu, co jsme teď slyšeli, střídavá péče ano, nebo ne? Jak kdy možná?

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
No, po létech zkušeností, bych řekla, že střídavá péče je velmi dobrý institut, když splňuje tři základní podmínky. Jedna podmínka je, že rodiče nebydlí příliš daleko od sebe, takže je to technicky proveditelné, mají i další podmínky technické pro to, aby děti u nich mohly být. Druhou podmínkou je, že ti rodiče jsou ochotni se ohledně dětí domlouvat. A třetí podmínkou, kterou já považuji jako klinický psycholog za nejdůležitější, je, že to to dítě unese nebo ty děti, ne každé dítě unese takové střídání péče a zvlášť děti útlého věku, kdy mají vývojové problémy vlastně s tím opouštět známé místo a známou osobu, tak pro ty je to vysloveně škodlivé, ale za splnění těchto podmínek je střídavá péče optimální. Dítě má nárok přece na oba rodiče, vzešlo z obou rodičů. Ty se kdysi měli i rádi, takže došlo k tomu, že to dítě se narodilo a tohle ne vždycky soudy zohledňují.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Tak kéž by tomu tak samozřejmě bylo, že se rodiče někdy měli rádi, ale právě na to jsem se chtěl mimochodem zeptat, jste schopná to vtělit do nějaké ne snad statistiky, ale do nějakého poměru, jak často soudy skutečně se těchto tří kategorií drží?

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
No, podle mých zkušeností i soudního znalce existují krajové zvyklosti, jak se tomu říká a je to soud od soudu. Ten úvodní příběh, který tady běžel, o kterém rozhodl Ústavní soud, by u jiného soudu dopadl jinak. Matce by byly děti odebrány, protože se odstěhovala příliš daleko a byly by svěřeny do péče otce a matka by buď dojížděla, nebo taky ne. Znám takové případy, takže naše soudy nejsou jednotné a je to leckdy velmi ke škodě dětí. Velmi často jsou zohledňována práva rodičů, ale ne těch dětí.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Jak se to stává, to je zkrátka skutečně na libovůli toho kterého soudce, ten se přeci také musí nebo měl by řídit i stanoviskem soudního znalce, stanoviskem odboru sociální péče. Není tomu tak?

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Soudy jsou nezávislá instituce, soudci také, ale to je otázka spíš na ně.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Rozumím. Divačka Pavla ptá se na jeden z těch atributů, které jste zmínila. Doporučila byste rodičům střídavou péči, když bydlí od sebe přes celou republiku? Což není nic neobvyklého, v čase, kdy se lidé stěhují za prací." Je tu, přeci jen, řekněme, nějaká výjimka, která by vás vedla k tomu připustit, že i v takovém případě to může být pozitivní fakt?

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Samozřejmě, ale velmi by rozhodoval ten třetí faktor, který jsem zmínila, a to je, zda ty konkrétní děti nebo dítě by toto zvládaly. Docházka například do dvou škol, která se také začíná tady rozmáhat, je velmi negativní valnou většinou pro děti, protože prostě zvykat si na nový kolektiv, jiné nároky školy, tak je samo o sobě velmi náročné a řada dětí to prostě bez následků velmi často psychopatologických, neurotických nedává. Čili čí je to zájem? Dítěte nebo rodičů, když jsou ...

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Takže nepřevažuje to mít zkrátka oba dva rodiče po rovnoměrný čas u sebe, to není ten zájem dítěte?

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Zcela určitě ne. Zcela určitě záleží také na tom, jak intenzivně ten společný čas tráví. Jsou rodiny, které nejsou rozvedené, nesoudí se o děti, a přesto tam jeden z rodičů je třeba víc v práci, ale potom intenzivně věnuje péči svým dětem, a to není nic výjimečného a myslím si, že je to tak v pořádku.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Tak možná ještě k tomu aktuálnímu nálezu tedy, ten se netýkal, respektive ta změna v rozhodnutí u soudu nižších instancí se netýkala toho, zda, zda společná střídavá péče nikoli společná střídavá péče, ano nebo ne, ale rovnal se určitého narovnání vztahů, co se týče finančních nákladů na dojíždění, tak možná jestli souhlasíte s tou interpretací, že zkrátka je tu určitý tlak na rovnost obou dvou rodičů v tomto vztahu.

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Já si myslím, že to tak má být. Oba rodiče jsou rodiče dítěte, ale pozor! Rodiče jsou ti, kdo se starají, to je stará psychologická moudrost, kterou tady razil už pan profesor Matějíček, velký to psycholog, a máma, táta jsou ty, kdo se starají, takže to, že najednou si vzpomenou, že mám někde dítě a chci ho mít přesně na minutu stejně jako ten druhý nebo chci mít stejný finance, to přece není zájem dítěte.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Takže není potřeba, aby byla vždy rovnost mezi oběma dvěma rodiči, kteří jsou často ve sporu.

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Myslím si, že to ani nejde, že to nejde a dítě není skříň, která se dá rozpůlit.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Dobrá, tak díky moc za komentář, ale pojďme se podívat ještě teď konkrétně na ten zmíněný případ, kterým jsme začali, protože si teď poslechněme zkušenost otce, který neúspěšně se snažil získat své děti do střídavé péče. Teď je vídá o vybraných víkendech, ovšem, jak jsme říkali, dojíždí za nimi plus minus 200 kilometrů.

stěžovatel
--------------------
No, měl bych mít děti na víkend každých 14 dní, bohužel samozřejmě mám spousty lékařských zpráv, že těsně před mým příjezdem onemocní, takže je nemohu vidět. Chtěl jsem střídavou péči, protože děti potřebují oba rodiče a zejména ten starší syn, který byl na mě hodně fixovaný, tak to velice těžce nesl, ale obecné soudy vůbec nebraly v potaz zájmy dětí. Já vlastně, i když mám s těmi dětmi pouze omezený čas, tak jsem povinen si pro ty děti jezdit 200 kilometrů, vlastně až do Mikulova a odvézt si je zpátky, takže spoustu toho času, který mám vyměřený, tak strávím na cestě a v neděli opět musím s dětmi po D1 až do Mikulova a zpátky pak ve večerních hodinách domů. Já jsem manželce bývalé nabízel i ubytování v Čáslavi, že jí prostě pořídím byt, který bych, platil bych hypotéku, aby si mohla platit jenom náklady na režii domácnosti, aby děti měly oba rodiče. Tomu se samozřejmě vysmála, že až se bude chtít přestěhovat, že to bude řešit beze mě a určitě to nebude blíž k otci.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Pan doktorko Procházková, čím se podle vás institut střídavé péče zasloužil o to, že je vnímán tak kontroverzně?

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Myslím si, že je to tradice v naší zemi. Dříve děti byly automaticky svěřovány do péče matky, pravdou ale je, že o ně otcové velmi zřídkakdy žádali. Takže to je také zkreslený údaj, že to vždycky byla matka. Když si někdo nežádá, tak nedostane. Ale pak nastal velký posun a teď se mi zdá, že je opravdu takové to, já půl, ty půl. Tady převládá jako velký manévr a boj s tím druhým dospělým. O dítě velmi často vůbec nejde, jde o to se pomstít tomu druhému nebo naopak mu udělat, zavařit mu a tak dál. Ten případ, kdy tatínek hovořil, je toho dokladem, protože odstěhovat se tak setsakra daleko, je prostě jistý truc, jistě by to šlo řešit nějak jinak, ale je otázkou, proč ta paní chce být tak strašně daleko, proč nemůže sehnat bydlení někde blíž, a tak podobně, a tak dále.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Ano, tak protože nikoho z té dvojice tady nemáme, tak se na to logicky nemůžeme zeptat, takže dobrá. Já ale možná teď do toho vnesu takový, řekněme, formální argument, protože ho artikuloval přímo Ústavní soud, artikuloval ho před 4 lety ve svém nálezu, kdy říkal, že svěření dítěte do střídavé péče, by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je výjimkou. Výjimkou, která vyžaduje prokázáním, proč je v zájmu dítěte právě toto jiné řešení. Takže tu rozpornost nevnesl do toho vlastně i svým způsobem Ústavní soud v blahé paměti?

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Já se domnívám, že ano a je to jako vždycky, když se rozhoduje seshora a rozhodují ti, kdo hájí jenom jednu stranu celé věci. V tomto případě právo dospělých, ale kde zůstalo právo dětí, kde zůstaly možnosti a vývojové potřeby dětí, na to se nás psychologů nějak nezeptal ten Ústavní soude a pokud vím, tak tam také psychologové nesedí a soudci, že by znali vývojovou psychologii, si troufám, s úspěchem pochybovat. Takže co je, co je důležitější, zdravý vývoj dítěte nebo právo dospělých na to půlit dítě, které si pořídili?

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Dobrá. Na druhou stranu, pokud se někdo odstěhuje třeba za prací, tak asi mu těžko vyčítat, že šel za dobrým místem, aby uživil své dítě.

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Rozhodně bych nikomu nic nevyčítala, od toho tady nejsem, ale nemohu, než nevzpomenout na starou biblickou příhodu o Šalamounově soudu, že jo ...

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
S rozseknutým dítětem, téměř rozseknutým, ano.

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Ano, ano, téměř rozseknutým, a co je to jiného, jestliže dítě bafnu do své moci, odvezu ho na druhou stranu naší malé republiky, pravda, nicméně dostatečně daleko a zabráním péči toho druhého. Výjimkou je, jestliže to dítě bylo jednou z těch stran, jedním z těch rodičů třeba týráno, zneužíváno nebo jinak takto poškozováno. To je výjimka. Tam potom ovšem se hovoří i o snížené frekvenci styku nebo dokonce zákazu styku s tím druhým rodičem, tam, tam je to o něčem jiném, ale jinak dítě má znova nárok a právo mít oba rodiče, protože je z obou rodičů a jestliže jeden je označován jenom za vyvrhele, ať je to matka, nebo otec ...

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Tím druhým rodičem zpravidla například.

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Tím druhým rodičem, jak se to dítě vyrovná se svou identitou? Vždyť ve mně ten hnusák taky bydlí, ne, když jsem teda taky z toho hnusného rodiče a tak dál, čili to není v zájmu dětí.


Spor o kandidáta na ministra zahraničí

20.6.2018 - ČT 24 (22:00 Události, komentáře)

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Ještě se zastavím u české politické bitky o Miroslava Pocheho. Musí ho prezident jmenovat, a pokud ano, a neudělá to, potrestá ho někdo? Zeptám se. Zájem o hypotéky klesá, patrně dočasně, protože do října, kdy začínají platit tvrdší pravidla, si je bude hodně lidí chtít ještě dojednat. S tím logicky souvisí to, že přestaly růst úroky, taky patrně dočasně. Probereme podrobněji v závěru Událostí komentářů. Přestože oficiálně Andrej Babiš jména možných ministrů ještě neoznámil, jeho druhý kabinet se rýsuje. Polovina současných šéfů resortu by měla zůstat podle informací České televize. Jsou to například Dan Ťok, Klára Dostálová a nebo Robert Plaga.

Štěpánka MARTANOVÁ, redaktorka
--------------------
Miroslav Toman včera o tom, že by mohl obsadit jeho místo, mluvil s nadsázkou Miroslav Poche.

Miroslav TOMAN, kandidát ČSSD na ministra zemědělství /nestr./
--------------------
Vládu určuje premiér, nominuje pan předseda Hamáček, takže to beru jako nadsázku a beru to prostě jako normální folklor.

Štěpánka MARTANOVÁ, redaktorka
--------------------
Na pozici už se připravuje jednal s designovaným premiérem, šéfem ČSSD i předsedou sněmovního zemědělského výboru Jaroslavem Faltýnkem.

Miroslav TOMAN, kandidát ČSSD na ministra zemědělství /nestr./
--------------------
O těch prioritách jako je Evropská unie, vyjednávají s Evropskou unií, voda, sucho, lesy samozřejmě, potraviny a tak dál. Tak na tom se shodli a není tam žádný rozpor.

Štěpánka MARTANOVÁ, redaktorka
--------------------
Pozici ve vládě by měl mít v případě vzniku koalice jistou i Antonín Staněk. Dnes se v Olomouci krátce potkal s Andrejem Babišem.

Antonín STANĚK, kandidát na ministra kultury /ČSSD/
--------------------
To v souvislosti s návštěvou muzea umění, kde se bude seznamovat s projektem středoevropského fóra, a u kterého tedy také budu.

Štěpánka MARTANOVÁ, redaktorka
--------------------
Další nekonfliktní jména za ČSSD jsou pak kandidáti na ministra práce a sociálních věcí, Petr Krčál a vnitra Jan Hamáček. Šéf ČSSD Jan Hamáček dnes nechtěl na kameru večerní setkání s Andrejem Babišem komentovat. Pouze napsal textovou zprávu, cituji, obecně se dá říci, že jsem se včerejší schůzkou s panem premiérem spokojen.

Vladimír KEBLÚŠEK, redaktor
--------------------
Předsedové stran, které mají na koaličním projektu spolupracovat, se také dozvěděli, že má Andrej Babiš jasno v 11 případech. Nad 3 ministerstvy stále visí otazník. Prvním je resort průmyslu. Andrej Babiš se podle informací České televize rozhoduje mezi Vladimírem Sochorem z České energetické přenosové soustavy a Martou Novákovou, prezidentkou Svazu obchodu a cestovního ruchu. Druhý otazník je nad obsazením spravedlnosti. Designovaný premiér má i tady 2 kandidáty, Jeronýma Tejce nebo Taťánu Malou. A třetím otazníkem je, zda Miroslav Poche z týmu ČSSD přesvědčí v pátek prezidenta. Místopředseda Jaroslav Foldyna věří, že se to povede.

Jaroslav FOLDYNA, místopředseda strany /ČSSD/
--------------------
Kdyby se to nestalo, nemělo by na tom zkrachovat jednání a referendum, které podepsala sociální demokracie. Myslím těch 11 a půl tisíce členů. Čili je potřeba hledat nějaká jiná východiska.

Miloš ZEMAN, prezident České republiky
--------------------
Já sám jsem vyjádřil názor, že by bylo vhodné, aby pan Poche nebyl ministrem ani zemědělství, ani zahraničí.

Vladimír KEBLÚŠEK, redaktor
--------------------
Podle informací České televize mají z týmu ANO určitě pokračovat Richard Brabec, Alena Schillerová, Klára Dostalová, Robert Plaga, Dan Ťok a Adam Vojtěch. K posledním dvěma mají stále výhrady komunisté.

Vojtěch FILIP, předseda strany /KSČM/
--------------------
Já jsem dál opakoval, že způsob řízení ministerstva dopravy je dlouhodobě pod kritikou KSČM. Máme výhrady samozřejmě k tomu, jakým způsobem si svůj poradní tým vytvořil ministr zdravotnictví.

Vladimír KEBLÚŠEK, redaktor
--------------------
Výměna se pak odehraje na obraně. Karla Šlechtová končí a na její místo by měl zamířit Lubomír Metnar. Štěpánka Martanová a Vladimír Keblúšek, Česká televize.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Jan Wintr z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, dobrý večer.

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Dobrý večer.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Prezident ministra jde o Miroslava Pocheho, to je ten hlavní boj posledních dnů. Prezidenta ministra skutečně jmenuje tak, jak chce premiér, aniž by mrkl?

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Ústava říká, že prezident jmenuje tedy toho ministra na návrh předsedy vlády. To znamená, musí být nejprve návrh předsedy vlády. Co je úplně jasné je, že nemůže jmenovat tedy prezident nikoho, koho by předseda vlády nenavrhnul. Pokud jde o tok, jestli může prezident nevyhovět návrhu premiéra na jmenování ministra, tak převládá názor, že tak může učinit, ale jenom v případě, že jmenování toho ministra brání nějaká právní překážka typicky třeba střet zájmů.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
A to se v té ústavě píše kde? Protože v ústavě je napsáno, prezident jmenuje na návrh premiéra.

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
To je napsáno v ústavě.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Tečka. Ona tam asi není tečka zatím, protože těch odstavců je víc, ale to je podstata toho.

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
No, je to v tom článku 68 přesně popsáno, jak se tedy sestavuje ta vláda. Tahle ta myšlenka, ten převažující názor tedy komentářů ústavy se zakládá především na tom, že v tom článku 68 na začátku je napsáno, že vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. Čili to složení vlády je věcí té parlamentní většiny v Poslanecké sněmovně a nikoliv věcí prezidenta jo, že ta z té ústavy z ničeho vlastně neplyne, že by prezident měl mít bezprostřední vliv na složení vlády.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Čili nějaký možný korektiv je ve výkladech ústavy. Nikoliv v ústavě? Možný korektiv ze strany prezidenta.

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
No, ta ústava je postavená tak, že prezident jmenuje tedy tu vládu. V řadě zemí je to tak, že ta vláda je třeba volená tím parlamentem, ale tady je to tedy prezident, který má ten jmenovací akt. A teď se vede diskuze o tom, jaký význam ten jmenovací akt má, protože ono u různých typů rozhodování prezidenta má význam různý. Třeba u jmenování členů bankovní rady České národní banky. Je nesporné, že si je prezident zcela volně vybírá a jmenuje podle svého uvážení. Pokud jde o jmenování profesorů, tak i podle toho posledního rozhodnutí Městského soudu v Praze se jeví, že je to ryze formální záležitost, že prezident má prostě jmenovat profesorem toho, koho ta vědecká rada.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Má jí jmenovat nebo ten rozsudek je, že má rozhodnout?

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Ten rozsudek.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Já mám pocit, že je řečeno, že má rozhodnout. Tož znamená rozhodnout může negativně.

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
No ne, on už teda jako rozhodl. Nicméně rozhodl jako formálně vadným způsobem. A v tom rozsudku je možné najít i to, že má tedy rozhodnout formálně bezvadným způsobem, ale je tam i jako naznačeno, že jediné možné rozhodnutí toho prezidenta je, že toho profesora jmenuje podle návrhů.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Pojďme zpátky ale tedy k sestavování vlády k politice. Nějaká možnost pro prezidenta nejmenovat tam je?

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Tam je a spočívá tedy v těch právních překážkách. Uvádí se třeba příklad Davida Ratha, kterého odmítal jmenovat prezident Klaus tak dlouho, dokud David Rath nesložil tu funkci prezidenta České lékařské komory, protože to je asi, měl Václav Klaus v tom pravdu, že je asi nemožné z hlediska střetu zájmů být zároveň ministrem zdravotnictví a předsedou té lékařské komory.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Když byl Miloš Zeman premiér, tak prezidentovi vzkazoval, že mu Václav Havel do ministrů prostě mluvit nebude, že jak je navrhne, tak je jmenuje. Když je Miloš Zeman prezident, tak do toho premiérovi mluvit chce. Nezavedl Miloš Zeman svým postupem, svým vyjádřením, svým postupem v roce 98 jakousi ústavní zvyklost, kterou by měl držet?

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Tak ty ústavní zvyklosti se spíš zavádějí nějakým jako dlouhodobým jednáním většího počtu aktérů. A platí tak dlouho, dokud je ti aktéři, jsou nadále ochotni respektovat. Ale je pravda, že můžeme vysledovat jakousi ústavní konvenci, že zatím my není znám případ, kdyby předseda vlády skutečně navrhl někoho na ministerský post. Je třeba vidět, že zatím tedy Andrej Babiš Miroslava Pocheho formálně nenavrhl.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Nenavrhl.

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Ale zatím není mi znám případ, že by teda někdy byl formálně navržen. Prezident by řekl, že ho tedy nejmenuje. Předseda vlády by ho stáhl a navrhl někoho jiného. To jsem, to si nepamatuju takový případ. Čili je možné mluvit o takové ústavní konvenci, že prezident může vyjadřovat své kritické názory na ty navržené osoby nebo zvažované osoby, o kterých uvažuje předseda vlády, ale pokud už jsou formálně navrženy, že je jmenuje a předpokládám, že se tak klidně může stát i v tom případě. A záleží také především na premiérovi v tomto okamžiku.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Řekněme, že prezident nejmenuje, sociální demokracie má nějakým plán B, jakým způsobem by to vyřešila, ale někteří její politici dodávají, pak by bylo potřeba se obrátit na ústavní soud, aby rozhodl, jestli prezident postupoval dobře, nebo nepostupoval. Měla, mělo by takovéto podání k ústavnímu soudu vzhledem k tomu, co jste říkal před chvílí šanci?

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
No, jde o to co myslíte tím, pak se obrátit na ústavní soud. Na ústavní soud se v těchto situacích lze obracet dosti obtížně. Ale zvažovala se.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Ale kdo by se obracel, to by byl? Kdo by to byl?

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Jediné co připadá do úvahy, pokud nebudeme tvrdit, že se jedná o hrubé porušení ústavy, že by potom senát se souhlasem Poslanecké sněmovny podával ústavní žalobu. Tak jediné, co připadá do úvahy je kompetenční žaloba, která se zvažovala v situaci, kdy poměrně dlouho prezident Zeman odmítal vyhovět premiéru Sobotky na odvolání vicepremiéra Babiše z vlády. Tehdy vláda měla skutečně připravenou tedy kompeteční žalobu, nebo předseda vlády jí měl připravenou. A vypadalo to podle těch veřejných vyjádření, že byl připravený jí podat a tohle.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Předseda vlády to je důležité?

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Předseda vlády.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Předseda vlády ne vláda?

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Leda jedině předseda vlády, jedině předseda vlády, protože tady vlastně pokud by předseda vlády už formálně podal ten návrh na jmenování daného ministra, opakuju, že se tak zatím nestalo a prezident by mu odmítl toho ministra jmenovat, tak vlastně vzniká jakýsi konflikt o výklad ústavy. Premiér razí výklad, že prezident vlastně je povinen jmenovat toho ministra podle návrhu premiéra, pokud nebrání ta právní překážka. A prezident razí výklad, že on si tedy může, se může rozhodovat volněji a může i z jiných důvodů ho nejmenovat. A tenhle ten spor o výklad těch kompetencí by bylo možné předložit ústavnímu soudu. Ústavní soud vykládá tí kompetenční spory poměrně široce, takže lze si představit, že se tam vejde i tohle.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Kdyby ústavní soud rozhodl a rozhodl by proti prezidentovi a já vím, že jsme o mnoho kroků vepředu teď, ale kdyby se to stalo, prezident musí poslechnout?

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Prezident jako každý občan jako je vázán tím právním řádem, čili měl by respektovat pravomocné rozsudky soudu.

Daniel TAKÁČ, moderátor
--------------------
Právník Jan Wintr, děkuji za rozhovor, na shledanou.

Jan WINTR, právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Děkuju za pozvání, na shledanou.


Střídavá péče - pro a proti

20.6.2018 - ČT 24 (20:00 90' ČT24)

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Ano, nezvolili jsme náhodou případ Pavla Rychetského nebo slova Pavla Rychetského, protože pro střídavou péči jako nejlepší model výchovy dítěte po rozvodu rodičů, se už Ústavní soud v minulosti vyslovil, ovšem známé jsou také případy, kdy třeba kvůli velké vzdálenosti mezi rodiči nařízenou péči naopak zrušil. Tak pojďme se podívat, pokud bychom měli formalizovat pár argumentů pro a proti střídavé péči. Samozřejmě vždy záleží na úhlu pohledu i na tom, zda s rozhodnutím soudu o střídavé péči souhlasili oba rodiče, z pohledu dítěte, na jehož nejlepším zájmu by mělo především záležet, tak může být výhodou třeba to, že stále jakž takž, aspoň teoreticky, pokračuje svým způsobem rodinný život a zůstává tak například i během dospívání v kontaktu s oběma rodiči. Zároveň si nemusí vybírat, u kterého z rodičů bude bydlet, žádný tedy není považován za oblíbeného a podle odborníků díky tomu děti také cítí menší pocit viny za to, že by to snad byly ony, kdo stál za rozpadem manželství rodičů. Obecně potom v případě střídavé péče není rozvod považován za zdrcující ztrátu, protože děti neztratily žádné důležité osoby ve svém životě, ovšem jsou tu i argumenty, které hovoří proti střídavé péči. Pro dítě to třeba naopak může být více náročné hlavně psychicky s ohledem na neustálé střídání prostředí, ale třeba také dvou mnohdy zcela odlišných způsobů výchovy. Střídavá péče o dítě je pak samozřejmě ekonomicky i časově poměrně náročná pro oba rodiče. Viděli jsme to na konkrétním případě hned na začátku, na tom včerejším, který byl u Ústavního soudu a zároveň od rodičů také samozřejmě jak jinak vyžaduje spolupráci a aspoň elementární komunikaci. Ovšem nutno říci, že takto to ne vždy mezi rozvedenými partnery funguje, a tak rodiče často nadřazují své potřeby potřebám dětí nebo se zkrátka nejsou schopni dohodnout. Viděli jsme teď takové, řekněme, formální shrnutí argumentů pro a proti, a to je také důvod, proč jsme pozvali zástupce dvou občanských sdružení, které svým způsobem, každý jiným, střídavou péči podporují, ale mají proti němu také, proti ní také své výhrady. Je tu s námi výkonná ředitelka občanského sdružení Jeden domov Patricie Vaňáková, dobrý večer přeju.

Patricie VAŇÁKOVÁ, ředitelka, Jeden domov
--------------------
Dobrý večer.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
A vedle ní sociální pracovník Unie otců Valentin Papazian, vítejte. Dobrý večer.

Valentin PAPAZIAN, předseda, Unie otců - otcové za práva dětí
--------------------
Dobrý večer.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
A s dovolením začnu u vás, pane Papaziane, už tu zazněla otázka, jestli teď v těchto dnech jsou v kurzu potřeby otců. Jeden z diváků to vysvětlil, to vyložil jako, řekněme, své stanovisko. Je to tak?

Valentin PAPAZIAN, sociální pracovník, předseda, Unie otců - otcové za práva dětí
--------------------
To si nemyslím. To, že by to bylo výstižný, že by teďko tady někdo řešil výrazně potřeby otců, i když otec žádá o svěření do střídavé péče, tak v podstatě žádá o to, aby to bylo v zájmu dítěte, aby měl kontakt s ním, takže nevím, na základě čeho, ani tento poslední nález, který jste jmenovali, neukazuje, že by někdo řešil potřeby otce, tam v tom záběru říká v podstatě nešťastně, že matka mu dítě nepředává, sice má v rozsudku jednou za 14 dní, že přijede pro děti, ale často jsou to ty výmluvy, že dítě je nemocné. Praxe je taková, že toto právě málokdo řeší, málokdo řeší včas a účinně, tak to je i jeden z důvodů, proč jsme pro střídavou péči, protože jestliže se jednou, dvakrát, třikrát dítě nepředá, tak dochází k odcizení dřív nebo později a nikdo s tím neumí nic a nebo nechce dělat.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Dobrá, ale i vy jste teď v té, v tom souvětí, které jste pronesl, řekl: "Nikdo nezohlednil potřeby otce," tak třeba soud dospěl k tomu, že je to zájem dítěte být spíše s matkou.

Valentin PAPAZIAN, sociální pracovník, předseda, Unie otců - otcové za práva dětí
--------------------
To je moc soudní, má tu pravomoc, bohužel jelikož jsem spjatý s mnoha případy, tak vidím ty konce, které jsem zmínil, a to je zničený vztah, nejčastěji tedy mezi otcem a dítětem. Postihuje to samozřejmě bohužel také i matky, a tady by bylo potřeba, aby se potom ti soudci byli vázáni k tomu rozhodnutí, které vykonali, jestli tím rozhodnutím to nezapříčinili, to samé pracovníci sociálně-právní ochrany dětí, když dávají v závěrečném návrhu nějaké doporučení, jestli potom za rok 2, 3 nedochází ke zničení vztahu. Chci říct, že nejsme na prvním místě, že je nutná jenom střídavá péče, ale já mluvím o tom, že i když ta střídavá péče není, a jeden rodič nepředává, nepředává, kdo s tím něco účinně umí nebo chce dělat?

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
No, tak, může opět ten, který se cítí, řekněme, v té nespravedlivé pozici, se znovu obrátit na soud.

Valentin PAPAZIAN, sociální pracovník, předseda, Unie otců - otcové za práva dětí
--------------------
No, ano, podávají se návrhy na výkon rozhodnutí, to je jediné, co člověk může dělat v této situaci, a teďko je právě to, jak rychle a účinně soud jedná a nebo nejedná a jestliže v podstatě to zametá pod koberec, tak vlastně zničí ten vztah.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Paní Vaňáková, je teď v módě přihlížet ke stanoviskům otců?

Patricie VAŇÁKOVÁ, ředitelka, Jeden domov
--------------------
Podle mého názoru určitě. Je to způsobeno právě těmi stěžejními judikáty Ústavního soudu z roku 2014, kdy střídavá péče je rozhodně, dalo by se říct, v módě a mnoho tatínků považují střídavou péči bohužel právě, jak už tady bylo zmíněno, jako boj s tou bývalou partnerkou, což je samozřejmě špatně.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
No, a kolik takových případů je podle vás?

Patricie VAŇÁKOVÁ, ředitelka, Jeden domov
--------------------
Tak přes naše sdružení se v podstatě dostávají ty, řekněme, nejvyhrocenější spory o ty děti, kdy selhalo, dá se říci, všechno, selhaly orgány sociálně-právní ochrany dětí, soudy rozhodly na základě ne zcela jednoznačných důkazů mnohdy a těch případů je bohužel hodně.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Já se ptám zároveň i proto, zda skutečně můžeme říci, že teď se přihlíží více k postoji otců, když ta statistika hovoří jasně? Pořád 85 procent dětí je svěřováno výhradně matkám.

Patricie VAŇÁKOVÁ, ředitelka, Jeden domov
--------------------
Ano, ta statistika hovoří jasně, ovšem musíme vzít v potaz procenta, kdy v těch 85 procentech jsou i děti, které jsou svěřeny matkám ve chvíli, kdy otec v podstatě je neznámý, kdy otec o ty děti neprojevuje vůbec žádný zájem a v péči matek jsou děti, kdy se rodiče dohodli, kdy otec souhlasí s tím, že dítě bude v péči matek a mnohdy často netrvá ani na stanovení soudně danýho styku. V péči matek ...

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
To je většina případů?

Patricie VAŇÁKOVÁ, ředitelka, Jeden domov
--------------------
Je těch případů poměrně dost. Ono tím, že se média zaměřují vlastně na střídavou péči primárně, která je v podstatě nejvyhrocenější a ty spory ohledně střídavé péče jsou nejvíce viditelný, tak jde trošku do pozadí to, že skutečně mnoho rodičů je schopno se domluvit, byť ne úplně zcela jednoduchým způsobem, ale jsou schopní se domluvit a nebo minimálně přijmou rozhodnutí soudu a dál se nesoudí, což je velmi podstatné, že ty vyostřené vlastně hroty se nějakým stylem jakoby zaoblí.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Pane Papaziane, vy jste v roce 2014 v jednom online rozhovoru, myslím, že to bylo pro Blesk, tvrdil, že by se obecné soudy měly teď, to bylo v roce 2014, řídit tím zmíněným nálezem Ústavního soudu, který říkal, že primární je střídavá péče, ostatní jen výjimečně. Teď máme rok 2018 a v roce 2016, přesně mezi tím, tak Ústavní soud řekl, že by měl, že ne vždy je střídavá péče tím ideálním řešením a mělo by se přihlížet také zejména ke vzdálenosti mezi oběma rodiči, tak co teď s tím, k čemu přihlížet dle vás?

Valentin PAPAZIAN, sociální pracovník, předseda, Unie otců - otcové za práva dětí
--------------------
Myslím si, že vzdálenost není zásadně ten problém, ale je potřeba mít úctu a respekt k oběma rodičům a problém je to, že jeden rodič mnohokrát sebere dítě, eventuálně i majetek, odstěhuje se daleko, a tak jak začnou všechny orgány fungovat, dojde ke zničení vztahu, to není přijatelné, nemůžeme toto nazvat, že to je zájmem dítěte. Zájmem dítěte je, aby bylo tam, kde vyrůstalo, tam má domov a toto, to by se mělo dát správně i do zákona, aby toto nebylo možný ...

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Byť by tam bylo třeba s rodičem, který s ním trávil méně času, který ho třeba fyzicky, psychicky týral? Kde leží ta hranice?

Valentin PAPAZIAN, sociální pracovník, předseda, Unie otců - otcové za práva dětí
--------------------
Tohle neřešme teď, protože to stejně není většina případů a nebo jsou to často vylhané případy a většinou je to tak, že rodiče oba mají rádi dítě a kdyby se bleskurychle dělaly nějaké znalecké posudky nebo minimálně nějaký důkladný pohovor s dítětem, tak ve většině případů dítě řekne, že má pozitivní vztah s oběma dětmi, jestliže nastane tato mašinérie, bez ohledu na to, do jaké míry soudy přihlížejí nebo nepřihlížejí k nálezům Ústavního soudu, tak často to zase doputuje k nám, zničené vztahy a je to nesmírně škoda.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
No, ne, vy jste totiž v tom samém rozhovoru v roce 2014, když vám tam jeden ze čtenářů argumentoval třeba kroužky, sociálními vazbami, když dítě potom musí třeba střídat dvě školy, tak vy jste odpověděl: "Otec je důležitější než kroužek houslí, naopak při střídavé péči není dítě okrádáno o tátu nebo mámu, babičky, dědečky, strejdy, bratrance a tak dále, a to všechno je důležitější, než 10 kroužků a naučí je víc než 10 kroužků, tak je to i důležitější než škola," když i Ústavní soud říká, že může být ohroženo základní vzdělávání?

Valentin PAPAZIAN, sociální pracovník, předseda, Unie otců - otcové za práva dětí
--------------------
Když se ..., začnu těma kroužkama, ta otázka směřovala na kroužky, ale za tím si trvám. Protože i ten druhý rodič, ať otec, nebo matka, spoustu dovedností dítě naučí, někdo na kytaru, někdo, já nevím ...

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Tak kroužky dobrá, ale v roce 2016 Ústavní soud varoval před tím, že právě když se dítě rozdělí mezi dvě školy, tak tím může být ohroženo jeho základní vzdělávání, tak platí ten argument vlastně také?

Valentin PAPAZIAN, sociální pracovník, předseda, Unie otců - otcové za práva dětí
--------------------
Určitě. Je to snazší, když se nemění škola nebo školka, ale trvám na tom, že problémem, že to není nutně ovoce, negativní ovoce střídavé péče, ale to, že se často lidí ze sobeckých důvodů rozcházejí, jo, takže to je vlastně naše argumentace, kterou my opakujeme, není to nic nového. Tam by se mělo, je opravdu nutný rozchod a nebo je to opravdu ryze svévole jednoho nebo pometení mysli jednoho a bezohledné jednání i vůči dítěti a vůči tomu partnerovi, se kterým mám dítě. Takže tady, na tom já neměním názor. S ohledem na to, že vidím spoustu zničených těch vztahů rodinných a samozřejmě to má dopad i na ty babičky, dědečky, tak i přes všechny ty, co jste tady vyjmenoval v těch grafech, jako něco proti, ale oni to nejsou ve skutečnosti proti, kdybychom to vzali jedno po druhým, tak to dovedu vyargumentovat, že jsou to nějaké obtíže, ale život přináší obtíže a dají se řešit, jo, takže třeba, jak jste tady měli první bod, že na dítě to zvýšené nároky, no, ano, ale naučí ho to flexibilnosti, pružnosti, má to možnosti.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
No, tak dobrá, tak tedy je ale vhodné možná nechat zareagovat také protistranu. Prosím, paní Vaňáková, tedy flexibilita, pružnost, jako řekněme, atribut toho cestování mezi dvěma rodiči. Já možná jen podotknu pro diváky, že vaše sdružení Jeden domov má takové krédo na stránkách, že soudním rozhodnutím o střídavé péči nebude mít dítě zachovánu úplnou rodinu a navíc ještě ztratí domov úplně.

Patricie VAŇÁKOVÁ, ředitelka, Jeden domov
--------------------
Svým způsobem toto ano, nicméně já si myslím, že střídavá péče nemusí být jakoby hlavním problémem, kdy to dítě prostě cestuje, má samozřejmě dva domovy. Spoustu dětí dokáže být flexibilních a spoustu dětí této situaci dokážou v podstatě přijít jakoby na chuť a vyhovuje jim to. Já tady ten hlavní problém nevidím. Má já skutečně vidím hlavní problém v tom, kdy se boj o dítě po rozvodu a primárně boj o střídavou péči stane opravdu takovým tím, tou možností útoku tou zbraní přes to dítě na ty matky. Jsou tam opravdu velmi, velmi vážné případy, kdy někteří otcové právě angažující se za práva otců opravdu na ty maminky útočí přes to dítě, a to je špatně.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
My se k tomu za malou chvíli dostaneme, protože to je obsahem otevřeného dopisu, které vaše sdružení poslalo Ústavnímu soudu. Za malou chvíli z něj budeme citovat, ale já bych s dovolením ještě tu situaci obrátil. Situace, kdy matka se odstěhuje několik set kilometrů daleko od otce, tak to je běžný přístup?

Patricie VAŇÁKOVÁ, ředitelka, Jeden domov
--------------------
Určitě to není běžný přístup a myslím si, že to v pořádku není, obecně, když bych na to měla takhle pohlížet. Myslím si, že to v žádným případě není v pořádku, protože ta matka de facto tomu otci opravdu znemožní ten pravidelný kontakt s tím dítětem, ale je tady jedno velké ale, které já tam vidím, a myslím si, že je potřeba opravdu přihlédnout k tomu, proč ta matka takto daleko v podstatě zvolila tu cestu a opět já můžu říct, že přes naše sdružení se dostávají případy, kdy některé matky opravdu utíkají před domácím násilím a v podstatě nemají jinou možnost, než jít do vzdáleného bydliště, většinou zpravidla ke svým rodičům, protože ty maminky často zůstanou samy s těma dětma a nemají dostatek finančních prostředků a v podstatě jim nic jinýho nikdy nezbývá jakoby. Takže je potřeba přihlédnout i k tomu proč.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Tak možná tedy pojďme teď v tuto chvíli doplnit ten kontext, co stojí v onom otevřeném dopise, ve kterém se občanské sdružení Jeden domov obrátilo letos v únoru na Ústavní soud. V onom dopise, který instituce adresovalo, totiž uvádí, že v minulosti, pravda, byla práva některých otců ze strany soudů potlačována, teď se ale podle tohoto sdružení situace obrátila a od svých bývalých partnerů jsou naopak údajně šikanovány matky, třeba i tím, že soudy střídavou péči nařizují i v případech, kdy to není nutné. Otcové se prý, a to je popsáno v tom dopise, sdružují na internetových diskusích, kde čerpají rady, jak různými triky obelstít soudní znalce, aby právě střídavou péči dostali a pak mohli dál své bývalé partnerky různými způsoby šikanovat. Paní Vaňáková, vy tam dokonce píšete o sociopatech, kteří jsou navenek milí, ale jdou si tvrdě za svým cílem. Mají znalosti práva, hledají kličky v zákoně, nadprůměrně inteligentní lidé. Jak si to vysvětlit, kolik takových případů evidujte?

Patricie VAŇÁKOVÁ, ředitelka, Jeden domov
--------------------
Tak já jsem shodou okolností teďka v pátek byla na konferenci přímo o psychopatech, byla nazvaná: Jak vlastně psychopaté ovlivňují naše životy a jeden z bodů tam bylo zmíněno i právě soudní boje o děti, takže ono i na těchto úrovních, na těchto konferencích se o tom ví, že v podstatě ty soudní boje o děti někdy opravdu hraničí s tím, že to není takzvaně normální. Ze statistik, které tam byly uváděny, ti odborníci, co tam byli, se lišili, většinou se udává, že to je od jednoho až do pěti procent v těch extrémně vyhrocených sporech, kdy opravdu ti rodiče a většinou opět teda je to mužská populace, byť tím teď nemyslím nic špatnýho, vycházím z těch statistik, tak v podstatě ukazuje na to, že ti nadprůměrně inteligentní lidé dokážou ty kličky v tom zákoně najít a dokážou v podstatě ty matky postupně mnohdy přes střídavou péči až po výhradní péči o ty děti opravdu připravit, a to je špatně...

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Jenom pokud existuje klička v zákoně, tak to je možná chyba zákona, ne toho konkrétního člověka.

Patricie VAŇÁKOVÁ, ředitelka, Jeden domov
--------------------
Podle mého názoru je to celkové systémové ...

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Nebo jak to vypadá, abychom nemluvili obecně, tak jak vypadá takový případ tedy psychopata, bez jmen prosím tedy, který dělá to, co říkáte.

Patricie VAŇÁKOVÁ, ředitelka, Jeden domov
--------------------
Určitě, stoprocentně. Můžu říct příklady, příklad je třeba ten, že z rozhodnutí soudu vyplývá, že matka je povinná předat dítě otci v určitý stanovený čas, tudíž tou přebírající osobou by měl být otec a otec v podstatě tu situaci dokáže vyhrotit tak a dokáže tu matku vyprovokovat, dá se říci, k tomu, aby to dítě nepředala tím, že si pošle svého obecného zmocněnce pro to dítě. Ta matka ve chvíli, kdy to dítě nepředá, tak skutečně tento otec matku zažaluje za nepředání dítěte. Tý matce se nic nestane, ten soud prostě rozhodne, že matka nepředala dítě právem, ale máte to strávených několik měsíců, je to stres, jsou to peníze za advokáty, je tam zpravidla výslech dítěte na OSPODu, aby se zjistilo, co a jak to bylo a ono se to opakuje, takže tyto případy, kdy se opravdu zneužívá nedokonalosti toho systému, se dějí a bohužel je jich dost.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Valentin Papazian samozřejmě, předseda Unie otců, je tu stále s námi. Dějí se takové případy, je to v pořádku?

Valentin PAPAZIAN, sociální pracovník, předseda, Unie otců - otcové za práva dětí
--------------------
Já bych se nechtěl vyjadřovat k marginálním záležitostem, protože ...

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
To je marginální záležitost, když se mluví o psychickém týrání?

Valentin PAPAZIAN, sociální pracovník, předseda, Unie otců - otcové za práva dětí
--------------------
Ano, a jestliže, jestliže se konference jmenovala skutečně o psychopatech, tak je to genderově nevyvážené, měla by se jmenovat i o psychopatkách. Já jsem byl zase na jiné konferenci, která se ..., celý název se týkal křivých nařčení z pohlavního zneužití v době rozvodu a že vždycky kolem rozvodu a tahanic o děti se vyrojí. Tam bylo jasně řečeno, ne zástupce Unie otců, ale odborníky dalšími, policisty, že v prvý řadě tyto křivý nařčení podávají matky, za druhé je dávají matky matek a za třetí různé tyto organizace, které si hrají na to nebo se prezentují, jako že pomáhají matkám. Celá tato konference byla na toto téma, takže prostě ono je to složitější, no.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
No, právě. Není to tedy tak, že chyba je často na obou stranách? My jsme tady slyšeli teď konkrétní případ před malou chvílí. Otec si jede vyzvednout děti a najednou se dozví, že jsou nemocné a nemohou odjet.

Patricie VAŇÁKOVÁ, ředitelka, Jeden domov
--------------------
Je to velmi špatně, ano, i tatínek má právo pečovat o nemocné dítě a toto je velmi špatný přístup, ano.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Prosím, paní doktorko Procházková, teď se na vás obracím možná jako na nestranného arbitra. Máme tady dvě konference, každá obviňuje někoho jiného, dva názory, jednou je tu řeč o psychopatech, podruhé o psychopatkách, dá se říci, kdo dělá nejčastěji chybu, pokud se tomu dá říkat chyba vůbec?

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Tak rozhodně to není něco, co by bylo prospěšné vývoji dítěte. Takto to můžeme jednoznačně označit. Samozřejmě různé cílené konference mají prostě to téma a tam uvádějí statistiky, už na začátku jsme říkala, jak statistika se dá v podstatě zneužít. Samozřejmě tam, kde se jedná o sexuální zneužívání, tak tam častějším pachatelem bude tatínek, velmi výjimečně to jsou matky, takže tam se hovoří o tatínkách a tam, kde se mluví o poruchách osobnosti v moderní terminologii, tak tam je to genderově, bych řekla, vyvážené a záleží zase na referujících, o kom referují, samozřejmě i jako soudní znalec přicházím do styku s případy, které jsou už nějak vyhrocené. Je to typické? Není to typické? V mé práci je to typické, ale že bych to aplikovala na celou naší populaci, to doufám, že opravdu ne.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Ne, tak to asi nikdo neaplikuje, mně jde spíše o nějakou verifikaci, jestli skutečně ty metody, o kterých tu hovořil jak pan Papazian, tak paní Vaňáková, jestli skutečně existují, dějí se a dějí se v nějakém větším množství?

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Ano, v těch soudních případech například, se kterými já jako znalec přijdu do styku nebo i v rodinných terapiích je to to nejobvyklejší. Dítě je nemocné, nemůže k tatínkovi. Pravdou je, že správný tatínek se postará a dokáže postarat i o dítě v nemoci, takže to by neměl být ten důvod. Na druhou stranu nařčení ze sexuálního zneužívání vždycky ať je pravdivé, nebo není pravdivé, vždycky to je hra o vztahy a že to nepřinese dobré vztahy, to je nabíledni. Takže toto jsou věci, které se dějí, stejně jako se děje to, že jeden z rodičů popadne děti a odjede s nimi řadu kilometrů, někdy i za hranice našeho státu a nejenom po Schengenu, a tak dál, a tak dál. Všechno je možné, když se bojuje o dítě, respektive se bojuje přes dítě s tím druhým.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Bavíme se o rodičích, pojďme se teď bavit o dětech. Copak říkají děti psychologovi, který se s nimi baví, když zažijí něco podobného, ať už z jedné, nebo z druhé strany?

Jana PROCHÁZKOVÁ, psycholožka, soudní znalkyně
--------------------
Nejtypičtější při rozhovorech, jak by si přály, co by teda chtěly ty děti, je, že si přejí, aby se táta s mámou vrátili k sobě. Pokud tam nebylo velké násilí, pokud tam nebyly velké hádky, rvanice, ale i tak často děti říkají, že by si přály, aby táta s mámou byli zase pohromadě, aby byli všichni pohromadě. Samozřejmě jsou výjimky, tam, kde to dítě zažilo opravdu ošklivé situace a samozřejmě existují také děti, které mají vymyté hlavičky tím, co jim říká dospělý, ať už otec, nebo matka, to je samozřejmě pro jeho vývoj ale velmi špatně. Čili to, co děti potřebují, je láskyplné přijetí od všech svých blízkých osob, ke kterým mají mít tedy ale nějaký vztah. Často se setkávám s tím, že ten vztah nebyl ani vybudován a najednou kupodivu to nejde jen tak zlomit. A zase častěji tatínek, než maminka, ale bývá to na obě strany, se nevyskytuje 3, 4 roky v péči o dítě a pak najednou ho popadne rodičovský pud. A chce to dítě a chce se starat a matky častěji jsou ty, které se starají o dítě v útlém věku, tak argumentují, že když to dítě vypiplaly, tak teď si někdo přijde, no, ale ten někdo je otec toho dítěte. Tak jak připravit dítě o otce, když s tím dotyčným to dítě teda vzniklo?

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
No, tak, možná závěrečný dotaz na vás oba, prosím, pane Papaziane, a také vy, prosím, paní Vaňáková, ideální stav, ideální varianta vztahu obou rodičů? Ideální varianta péče o dítě v okamžiku, když už je jasné, že musí k rozvodu dojít, že už oba dva spolu nedokážou komunikovat. Prosím.

Patricie VAŇÁKOVÁ, ředitelka, Jeden domov
--------------------
Určitě je ideální stav, když se dokážou domluvit. Čím více se dokážou domluvit, tak tím je to lepší. Pokud se nedokážou domluvit a dokážou se domluvit alespoň na něčem, tak je to furt lepší, než když jsou v těžkém konfliktu. Pokud ti rodiče jsou ve velmi, velmi těžkém konfliktu, tak soudně nařízená péče to ještě jenom zhorší, a to dítě je skutečně zbraní mezi těma rodičema.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Pane Papaziane?

Valentin PAPAZIAN, sociální pracovník, předseda, Unie otců - otcové za práva dětí
--------------------
Nesouhlasím s tím. Naopak jsou různé judikáty, nemusí to být přímo nález Ústavního soudu, že rozhodnutí o střídavé péči může přinést uklidnění do situace, přestane boj, protože každému je zachována důstojnost, práva všech. Chtěl bych poděkovat i České televizi, že, myslím, minulý týden jste vysílali pořad Střídavka po 10 letech, my to máme jako DVD, považujeme za naprosto, za cenný materiál, časosběrný, kde jsou děti před 10 lety a nebo teenageři a po 10 letech jsou to už teenageři a nebo dospělí lidé, naprosto v pohodě, včetně toho, že holčička lítala na měsíc do Švédska, na měsíc zpátky, takže kdo můžete, doporučuju, podívejte se na webové stránky, stále to tam máte, České televize.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
--------------------
Dobrá. Pane Papaziane, mockrát díky. Tady zase nutno je říci, že také existují případy samozřejmě, a na to se odvolává zase druhá strana, třeba sdružení australského, které naopak ty samé děti, které byly nuceny žít ve střídavé péči, tak se teď zasazují o změnu zákona, aby tento institut byl používán méně, ale mockrát díky každopádně vám oběma, že jste byli s námi. Patricie Vaňáková, ředitelka sdružení Jeden domov. A Valentin Papazian, ředitel Unie otců. Díky vám. Mějte se hezky.

Patricie VAŇÁKOVÁ, ředitelka, Jeden domov
--------------------
Děkujeme za pozvání.

Valentin PAPAZIAN, sociální pracovník, předseda, Unie otců - otcové za práva dětí
--------------------
Na shledanou.


Klinika nemusí státu platit

21.6.2018 - Haló noviny (Z domova)

Autonomní sociální centrum Klinika a jeho zástupkyně Tereza Virtová nemusí státu platit 360 000 korun za to, že v roce 2016 užívaly nemovitost v Praze 3 několik měsíců neoprávněně. Rozhodnutí soudu je pravomocné. Odvolací pražský městský soud včera potvrdil rozsudek obvodního soudu, který loni žalobu zamítl s tím, že nešlo o bezdůvodné obohacení. Stát chtěl peníze za období od března 2016, kdy aktivistům skončila smlouva o roční výpůjčce objektu v pražské Jeseniově ulici, do začátku října téhož roku, kdy nemovitost od státu získala Správa železniční dopravní cesty. Aktivisté se podle zástupců státu užíváním budovy a pozemku obohatili na úkor státu. Klinika tehdy neplatila nájemné, hradila ale tisícikorunu denně za porušení smlouvy.
Zástupce Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) novinářům po skončení jednání řekl, že zváží možnost podání dovolání k Nejvyššímu soudu. »Žalovaní jsou v prostorách bez právního důvodu, bez nájemní smlouvy. Tyto prostory
v inkriminovaném období užívali, a proto jsme byli povinni ve smyslu zákona
o majetku České republiky vymáhat podle nás oprávněnou
náhradu za bezesmluvní užívání,« připomněl. Právní zástupce Virtové Pavel Uhl naopak rozhodnutí soudu vítá. »Domnívám se, že je v pořádku, protože soud nastavil ÚZSVM určité mantinely,
aby nemohl bezdůvodně šikanovat naše klienty,« řekl novinářům. Centrum podle něj slouží ku prospěchu veřejnosti a nevytváří žádný zisk. Obohatit se tak nijak nemohlo.
Podle člena představenstva Kliniky Jakuba Orta soud potvrdil, že byl požadavek státu absurdní a cílem nebyla spravedlnost, ale zastrašení aktivistů, aby upustili od své činnosti. »O to jsem radši, že se aktivisti a aktivistky zastrašit nenechali a taky že se soud za nás postavil a ÚZSVM teď platí právníky na náš další aktivismus. Za to státu děkujeme, a budeme v tom pokračovat,« dodal Ort.

(zku)

Stále více měst se brání přílivu sociálně slabých

21.6.2018 - Hospodářské noviny (Události)

Přestože se v Česku chystá vláda s jedním z nejlevicovějších programů od roku 1989, lidskoprávní organizace varují, že časem může výrazně eskalovat problém s chudobou, který by mohl i razantně zvýšit počet lidí bez domova.
Způsobila to loňská novela zákona o hmotné nouzi, díky které mohou obce na části svého území vyhlásit takzvané oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů, ve kterých nově přistěhovaní přijdou o nárok na doplatek na bydlení.
Podle údajů Úřadu práce ČR toho využilo již 27 měst. Další desítky obcí se rovněž takto chystají zabránit nekontrolovanému přílivu sociálně slabých. Kladno si navíc v prosinci tuto možnost vyložilo po svém a samo se celé prohlásilo za „ghetto“. Další města se jím chtějí inspirovat. Nakonec je v tom podpořil na návštěvě Ústeckého kraje i prezident Miloš Zeman.
„Osvědčilo se to úplně výborně,“ pochvaluje si opatření kladenský primátor Milan Volf, podle kterého klesla kriminalita.
„Když má tato komunita pravidla, tak je dodržuje. Když udělají průšvih, budou vyhozeni z ubytovny. Oni to vědí,“ říká s tím, že hrozba přestěhování a tím také ztráta nároku na doplatek problémové občany umravnila.
„Když některá města říkají, že už vidí, že to zabralo, tak lžou. Nemohou na to mít data,“ pochybuje však ředitel Platformy pro sociální bydlení Vít Lesák.
Ani představitelé měst nepovažují toto řešení za samospásné. Často ale argumentují tím, že jde o jedinou možnost, jak něco se situací dělat. „Vy znáte jinou cestu, jak to vyřešit? Jiná není, pokud chcete zamezit přílivu lidí,“ říká starostka Trmice Jana Oubrechtová, která chce podobně jako sousední Ústí nad Labem rozšířit opatření na celé území obce.
„Města sice nemají dobrý nástroj, tím by byl dobrý zákon o sociálním bydlení, ale využívají ten, který je nejhorší,“ říká Lesák.
Podle něj se takový krok otočí proti samotným městům. Větší část nájmu získávají obchodníci s chudobou z příspěvku na bydlení, na který se ale opatření nevztahuje. V konečném důsledku tak o peníze přijdou především ti lidé, kteří chtějí bydlet právě u nich, protože kvůli své ekonomické situaci nemají na běžném trhu šanci.
S chudobou mohou města bojovat rozšířením svých bytových fondů. Podle Lesáka jim však často nejde o osudy chudých obyvatel, ale o ochranu bohatých čtvrtí před nimi.
To nakonec potvrzuje příklad Karviné. Ta chce naopak vyhlásit bezdoplatkovou zónu na celém svém území kromě jediné problémové části. Kdo se bude chtít v Karviné přestěhovat a dosáhnout na doplatek na bydlení, bude muset bydlet právě v ní, což opět prohloubí sociální segregaci. „Chceme zabránit rozšíření obchodu s chudobou a zdravé části města ochránit,“ vysvětluje mluvčí Lukáš Hudeček.
S blížícími se podzimními komunálními volbami lze předpokládat, že bezdoplatkové zóny ještě přibudou. Boj s chudobou bývá v postižených obcích velké téma i mezi občany a tímto krokem lze snadno získat politické body. Například opozice v Mostě již vystupuje s požadavkem, ať město rozšíří dosavadní zóny na celé město.
Lidskoprávní organizace již dříve varovaly, že vyhlašování „ghett“ spustí dominový efekt. Lidé, kteří by přestěhováním v jednom městě ztratili nárok na doplatek, se logicky přemístí do okolních obcí, které se začnou bránit příchodu nových sociálně slabých stejným způsobem. A praxe tyto obavy naplnila.
Domino efekt nakonec možná zastaví až Ústavní soud. Dvě desítky senátorů se na něj právě kvůli bezdoplatkovým zónám obrátily.

***

27 obcí vyhlásilo v některých svých částech takzvanou oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. Další desítky měst se je chystají následovat.

Foto popis| Nemáme kam jít V Ústí nad Labem ukončí provoz dvě ubytovny, město se snaží jejich obyvatelům najít náhradní bydlení. Foto autor| Foto: ČTK

O autorovi| Radek Dragoun, Markéta Šrajbrová, autori@economia.cz

Radek Dragoun, Markéta Šrajbrová

ZBYTEČNĚ JSME STVOŘILI TU NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ VERZI ANDREJE BABIŠE

21.6.2018 - Hospodářské noviny (Mimochodem Davida Klimeše)

MIMOCHODEM DAVIDA KLIMEŠE

Od voleb minulého roku pozorujeme předsedu hnutí ANO Andreje Babiše s podobným úžasem, s jakým se v kultovním seriálu Návštěvníci tým akademika ztvárněného hercem Josefem Bláhou díval na přípravu amarounů, tedy neustále se měnící hmotu, které ale vždy skončí jako bezbarvé želé k zasycení.
I Babiš za těch rekordních 243 dnů, co nedokázal sestavit vládu s důvěrou sněmovny, pořád bublá a mění se, vynořují se různé koalice a ty zase po chvíli mizí. Ale už jsme asi u konce celého toho trestuhodně dlouhého kuchtění vládní sestavy, pomalu se ustaluje výsledné želé – Babiš jako poměrně slabý premiér, mimořádně silný vliv prezidenta, velmi silný vliv KSČM a naprosto degradovaná ČSSD do počtu bez jakéhokoliv reálného vlivu. A k tomu všemu ve sněmovně připravený vděčný Tomio Okamura.
Z povolebních amarounů by kostka želé vznikla tak jako tak (ANO by vedlo jakoukoliv vládu), ale kdybychom všechny ty tabletky a pasty, nutné k přípravě kosmického pokrmu, zkombinovali trochu jinak, nebyl by výsledek přece jen trochu jedlejší?
Takto „dovařený“ Babiš je totiž nepochybně tím nejjedovatějším výsledkem, který mohl tuto republiku potkat.

Klíčový měsíc po volbách

Až jednou ty bizarní roky 2017 a 2018 vejdou do učebnic dějepisu a politologie, určitě se největší zájem upře na dobu mezi 21. říjnem, tedy koncem voleb do sněmovny, a 22. listopadem, kdy byl jejím předsedou zvolen Radek Vondráček z ANO. Právě během tohoto měsíce si všichni hráči vybrali své strategie, ze kterých už pak šlo jen těžko uhnout.
I když bezprostředně po volbách byli všichni překvapení z výsledku, ale nic moc nenasvědčovalo tomu, že by extremisté měli uchvátit tuto republiku. Okamurova SPD sice jasně zabodovala, ale KSČM zase spadla, takže extrém nepřesáhl svou obvyklou pětinu podpory jako ve všech minulých volbách. Dosluhující koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL sice razantně změnila poměr sil, ale stále měla většinu. Pro jasného vítěze voleb se navíc nabízely i jiné vládní koalice s demokratickými stranami.
Jakkoliv se tedy razantně proměnila politická mapa, nebyl jediný důvod skoro po třech dekádách od konce komunismu rezignovat na demokratickou vládu této země.
Ale pak to přišlo: sebestřednost, sobectví a neschopnost kompromisu. Andrej Babiš vyhrál s takovým přehledem, že i když si s sebou táhne punc trestně stíhaného normalizačního komunisty a estébáka, odmítl uvažovat o přepuštění premiérství jinému politikovi ANO. V tomto škodlivém sebevědomí mu notně pomáhal prezident Miloš Zeman. A priori sliboval předsednictví vlády právě Babišovi a kvůli své touze po znovuzvolení prezidentem zcela rezignoval na svoji nejdůležitější povinnost – pomoci vytvořit po volbách většinový kabinet.
Ale upřímně, překvapilo někoho takové chování Babiše a Zemana? Těžko.
Nešťastnou roli si ale vybrala vyšokovaná demokratická opozice. Místo aby zabránila zcela zbytečnému nástupu extremistů k moci, ponořila se do vznešené izolace s očekáváním, že Babiš za nimi přileze po kolenou. Nepřilezl. Premiérství Babišovi nikdo nemohl vyfouknout a v záloze byla a je většina 115 hlasů s extremisty.
Demokratické strany tak nebyly schopny ničeho: ani začít vážně jednat s Babišem o bolestivém kompromisu, ani nabídnout jinou většinovou vládu, ani zahrozit 120 podpisy poslanců pro rozpuštění sněmovny. Nic. Jen následně prohrály další volby – prezidentské.
Jedinou alespoň trochu přijatelnou omluvu pro vstup do vlády s ANO, tedy zabránění nástupu extremistů, promarnily, když naopak začaly Babiše vyzývat, aby přiznal barvu a spojil se právě s extrémem.
Což Babiš samozřejmě udělal a 22. listopadu bylo hotovo. Vondráček byl zvolen hlasy extremistické koalice (s přispěním ochotnického souboru pirátů) a Babiš musel začít platit. Extrém – jako vždy do té doby – neměl už jen jednoho místopředsedu sněmovny (Vojtěcha Filipa), ale dva (nastoupil Okamura) a místo tří nepodstatných výborů extrém dostal ty nejlepší: rozpočtový a bezpečnostní. Plus dva další.
Od té chvíle už asi mnoho nešlo zachránit. Někteří demokraté si naivně říkali, že poprvé to Babiš nedá a na druhý pokus o vládní většinu bude svolnější. Ale zapomínali, že aby se bylo možno vůbec začít bavit, bylo by nutné kompletně převolit sněmovnu, odvolat Okamuru a připravit KSČM a SPD o většinu výborů. To už dost dobře nešlo. Jestliže bylo možné Babiše donutit do 22. listopadu, aby nedůstojné přátelství s extrémem vůbec nenavazoval, po 22. listopadu už se jednou dohodnuté spolupráce s Filipem a Okamurou zřeknout nechce.

Zoufalé kvadratury kruhu

Od té doby se demokraté snaží už jen o kvadraturu kruhu v překvapení, jak daleko vše rychle zašlo. Na jednu stranu chtějí Babiše v jeho extrémním partnerství vymáchat, ale zase ne tak moc, aby to rozložilo republiku a oni získali punc těch, kteří tomu jen přihlíží.
Takže Babiš získává postupně všechno, co chce. Nejdůležitější zákon roku, státní rozpočet, mu schválili naprosto nepochopitelně ČSSD i KDU-ČSL, pak se přidali i extremisté, takže premiér menšinové vlády získal největší podporu poslanců pro státní rozpočet od roku 1993. Absurdní.
Ve sněmovně pak pravá ruka Babiše Jaroslav Faltýnek diriguje asi pět různých koalic, aby vždy prošlo to, co chce ANO.
Demokraté si k Babišovi nechtějí úplně zavřít vrátka (koneckonců mnozí z nich seděli čtyři roky ve vládě a v českém politickém rybníku ho legitimizovali), zároveň proti němu jdou na barikády. Výsledek je pak často dost směšný. Třeba předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek navrhl menšinovou vládu změti demokratů bez ANO, zato podporovanou ANO. Dokonalým řešením kvadratury kruhu se pak zdá návrh tolerance od všech demokratů menšinovému kabinetu ANO. Což by v této chvíli znamenalo už nejen nulový vliv na disciplinaci Babiše, ale hlavně by se za jedinou pravou antibabišovskou opozici prohlásili výhradně extremisté, jejichž podpora by nejspíše razantně narostla. Připomeňme, že KSČM nejlepšího polistopadového výsledku 18,5 procenta dosáhla v roce 2002 po čtyřech letech opoziční smlouvy ČSSD a ODS. Naštěstí v té době na kritice tohoto holportu mohli participovat i slušnější strany, což by nyní neplatilo.

Všichni za sebe, ČSSD pro Babiše

Zásadní omyl antibabišovského bloku pak spočíval v sobecké úvaze, že všichni mohou jednat na své triko. Opak byl pravdou. Za Babišem mělo smysl jít jen se zajištěnou širší podporou demokratů pro většinovou vládu a sadou dobře promyšlených požadavků (například přidělením křesla předsedy sněmovny hlavní opoziční straně).
Nikdo z demokratů toho nebyl schopen. ODS nezašla například za lidovci, aby utvořili alespoň trochu silnou protiváhu ANO a mohli si tak říct o jiného premiéra z ANO nebo třeba polovinu ministrů. Podobně toho nebyli schopní ČSSD, lidovci ani starostové.
Když každý z malých hraje za sebe a zároveň protivníka není možné porazit, tak to samozřejmě musí skončit tím, že to odnese nejdříve ten nejslabší. A to byla ČSSD.
ČSSD z vyděšení, kolik statisíců voličů jí uteklo k ANO, také zvolila po volbách politiku opozice vůči Andreji Babišovi. Ale už prosincový průzkum agentury Kantar dobře ukázal, že i tomu zbytku příznivců sociální demokracie „politika Antibabiš“ nic neříká – jako u jediné strany více než polovina sympatizantů (55 procent) nesouhlasila s povolebním vyjednáváním této partaje.
Nové vedení ČSSD v čele s Janem Hamáčkem tak bez velkého překvapení vyměklo a začalo s Babišem jednat. Ovšem tím nejhorším možným způsobem. Vládu nedoplní demokratické strany, ale bude opřená o extrémní KSČM. ČSSD je tak příliš slabá cokoliv zásadního prosadit – demokraté v budoucí vládě nebudou mít ani polovinu křesel, ani se nezbaví Babiše, ani nezničí sněmovní hlasovací koalici odvoláním Okamury a převolením šéfů nejdůležitějších výborů.
Aby všem byla situace jasná, ČSSD ještě zorganizovala nekonečné vnitrostranické referendum, které plně obnažilo rozvrácenost strany.
ČSSD je tak v chystané vládě jen za doplněk z nuceného výseku a kauza Miroslava Pocheho to dokonale ilustruje.

Tři roky zbytečného pekla

Jakkoliv jsou už takto navařené amarouny ohavné, otrava přijde až po jejich požití, tedy odhlasování důvěry této vládě, ať už s ČSSD v roli fíkového listu, či natvrdo s SPD.
Pak se vzletné polemiky o demokracii od sněmovního pultíku a z novinových stránek přenesou do kruté reality.
Definitivně se „dočistí“ justice a bezpečnostní sbory, například odvoláním policejního prezidenta či nejvyššího státního zástupce.
Spousty úředníků dostanou padáka (zde hodně záleží, zda se udrží v přízni sociální demokraté, nebo nastoupí okamurovci).
Extremisté zaplní státní firmy, kontrolní orgány a kontrolu médií veřejné služby.
Vláda nebude mít zajištěnou podporu pro další státní rozpočty, takže extremisté ji budou nadále držet pod krkem.
Babiš nezvládne prosadit ty zbytky liberálních řešení spjatých s ANO. Po odchodu Roberta Pelikána tak padne například reforma oddlužování.
Prozápadní kurz Babiše opět vychýlí na východ mimořádně silný proruský a pročínský prezident (kdyby vláda byla složena s demokratickými stranami už před prezidentskými volbami, možná bychom Miloše Zemana na Hradě vůbec neměli). Jedinou garancí prozápadního směřování země se tak stanou investice Agrofertu – východoněmecká fabrika na výrobu močoviny SKW Piesteritz a pekárny Lieken v Dortmundu, které budou jistit, že Babiš nebude chtít úplně zpřetrhat vazby se Západem.
A demokratická opozice? Ta bude stále jen ukazovat na Babiše a Zemana, jak za všechen ten marasmus mohou výhradně oni, a zároveň se strašně divit, že jim volební preference buď nerostou vůbec, nebo jen hlemýždím tempem a jsou stále hodně daleko za Babišovým ANO.
Tak takové amarouny tu nejspíše budeme muset zcela zbytečně pojídat další tři roky…

***

Jedinou garancí prozápadního směřování země se stane východoněmecká fabrika Agrofertu na výrobu močoviny SKW Piesteritz a pekárny Lieken v Dortmundu.

Foto popis| Vládnout budu! Když to nejde s demokraty, půjde to s extremisty. A ČSSD tomu může dělat stafáž. Foto autor| Foto: Reuters

O autorovi| DAVID KLIMEŠ, david.klimes@economia.cz

DAVID KLIMEŠ

Rath si vyslechne rozsudek za týden

20.6.2018 - Impuls (18:00 Zprávy)

Markéta PRUSKOVÁ, moderátorka
--------------------
David Rath si vyslechne rozsudek už za týden. Nejvyšší soud odmítl rozhodovat v korupční kauze bývalého hejtmana na místo krajského soudu v Praze. Rath o přesun případu požádal, protože ho údajně krajský soud v Praze poškodil. Jak ale Rádiu Impuls potvrdila mluvčí krajského soudu Jitka Vlnová rozsudek nakonec padne tam, kde původně měl.

Jitka VLNOVÁ, mluvčí krajského soudu
--------------------
Menší soud rozhodl o návrhu na odnětí a přikázání věci tak, že věci Krajskému soudu neodnímá.

Markéta PRUSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Davidu Rathovi vadilo, že soudce v minulosti novinářům umožnil natočit tašky a krabice se spisem. V dokumentech byly vidět i osobní údaje obžalovaných, které pak některá media zveřejnila.


Padne za týden verdikt v kauze Rath?

21.6.2018 - Lidové noviny (Domov)

PRAHA Nejvyšší soud ponechal korupční kauzu bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha Krajskému soudu v Praze. Uvedl to včera server iRozhlas.cz. Rath letos požádal, aby se případem zabýval jiný soud. Rozsudek v kauze týkající se údajné manipulace s tendry na modernizace středočeských nemocnic, opravy zámku v Buštěhradu na Kladensku či hostivického gymnázia by měl padnout za týden ve středu. „Nejvyšší soud rozhodl o návrhu na odnětí a přikázání věci tak, že věc se Krajskému soudu v Praze neodnímá. Hlavní líčení za účelem vyhlášení rozhodnutí je nařízeno na 27. 6. 2018,“ řekla mluvčí Krajského soudu v Praze Jitka Vlnová.
Státní zástupce Petr Jirát navrhl, aby byl Rath za příjímání úplatků odsouzen na osm až devět let do vězení. Bývalému politikovi by podle něj měl také propadnout veškerý majetek.

čtk

Ekologové uspěli, spis k D1 se kvůli podjatosti stěhuje

21.6.2018 - Mladá fronta DNES (Kraj Olomoucký)

V papírové válce o dostavbu dálnice D1 u Přerova mají momentálně navrch ekologové. Krajský úřad jim dal za pravdu ohledně systémové podjatosti přerovského stavebního odboru. Celé územní řízení se kvůli tomu stěhuje do Olomouce.

PŘEROV, OLOMOUC O budoucnosti stavby posledního úseku dálnice D1 už se nebude rozhodovat v Přerově. Podle kraje je tamní stavební úřad systémově podjatý, proto spis týkající se územního řízení na D1 svěří magistrátu v Olomouci. Krajský úřad tak vyhověl námitce ekologických organizací, které poukazovaly na možné politické ovlivňování přerovského stavebního odboru ze strany primátora Vladimíra Puchalského.
„Vyhověli jsme námitce systémové podjatosti, kterou vznesly spolky Voda z Tetčic a Děti Země. Hlavním důvodem bylo vystupování pana primátora v médiích a značný politický význam dané věci. Řízení jsme delegovali na Magistrát města Olomouce,“ potvrdila Hana Mazurová, vedoucí oddělení stavebního řádu odboru strategického rozvoje kraje.
Ekologickým organizacím se nelíbily Puchalského mediální výroky na jejich adresu. Primátor Přerova už dlouho otevřeně kritizuje hlavně hnutí Děti Země, které napadá všechna povolovací řízení ke stavbě, jelikož nesouhlasí s trasou D1 mezi přerovským Předmostím a Říkovicemi. Nervozita vedení města přitom stoupá, neboť dokončení dálnice pro ně bude vysvobozením z patové dopravní situace. Poslední úsek D1 má totiž sloužit jako obchvat Přerova.
Předseda Dětí Země Miroslav Patrik rozhodnutí krajského úřadu přivítal. „Jsme rádi, že to takto dopadlo. Doufejme, že územní řízení bude nyní probíhat férovým způsobem a nebudou v něm tak velké politické tlaky jako v Přerově,“ řekl. To, že by stěhování spisu významně zdrželo celé územní řízení, si nemyslí. „V Přerově by možná pokračovaly zbytečné šarvátky a zákopová válka. Takto to bude průhlednější, jednodušší a možná i rychlejší,“ dodal Patrik.
Primátor Puchalský včera nechtěl krajský verdikt komentovat, protože se o něm dozvěděl až z médií. „Neznám odůvodnění, proto k tomu nemohu nic říct,“ vysvětlil. V dřívějším prohlášení jakýkoliv politický nátlak na státní úředníky ze stavebního úřadu odmítl: „Na nikoho netlačím. Zastávám svůj svrchovaný samosprávný názor jako starosta tohoto města. S výkonem státní správy nemám a ani nesmím mít nic společného.“ Kroky spolku Děti Země Puchalský nicméně kritizuje už dlouho. Loni dokonce nechal po Přerově vylepit plakáty s výzvou, aby obyvatelé ohledně dostavby dálnice kontaktovali přímo předsedu hnutí Patrika. Na letáku, který všichni Přerované dostali také do schránek, zveřejnil i Patrikovo telefonní číslo a e-mailovou adresu. Šéf hnutí pak dostal řadu nenávistných SMS zpráv a e-mailů.

Děti Země uspěly i jinde

Přerov není prvním místem, kde Děti Země s námitkou na systémovou podjatost uspěly. Úřady jim vyhověly i v případě plzeňské spalovny odpadů nebo přesunu hlavního nádraží v Brně. Termín systémová podjatost se v českém právním prostředí začal objevovat po dřívějším rozsudku Nejvyššího správního soudu. Na jeho základě soudy nižší instance už několikrát uznaly, že úředníci stavebních úřadů nejsou dostatečně nezávislí k posuzování konkrétních staveb. Přerovský stavební úřad bude podle jeho vedoucího Pavla Juliše předávat do Olomouce spis, ve kterém už nic nechybí. „Byli jsme připraveni vydat změnu územního rozhodnutí,“ podotkl. Juliš se domnívá, že rozhodnutí krajského úřadu může územní řízení zdržet o měsíce. „Nevím sice, jak je formulováno zdůvodnění, ale hrozí, že podjatý není jen stavební úřad. Budou se zřejmě muset pořizovat stanoviska dotčených orgánů, která byla vydána už naším úřadem. Jde minimálně o sedm správních orgánů, které sídlí na našem magistrátu,“ upozornil.
Ředitel brněnského závodu Ředitelství silnic a dálnic David Fiala doufá, že zdržení územního řízení nebude zásadní. „Pro nás je důležité, že máme partnera a můžeme pokračovat,“ sdělil k poslednímu vývoji kolem stavby, již má na starosti.
Poslední úsek dálnice D1 mezi Přerovem a Říkovicemi bude dlouhý asi 10 kilometrů. Náklady na stavbu se odhadují na osm miliard.

Foto popis|

O autorovi| Petra Klimková, redaktorka MF DNES

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Olomoucký kraj

Petra Klimková

Jára Novotný vystavuje fotky ze srpnové okupace

21.6.2018 - Mladá fronta DNES (Jižní Čechy)

TÁBOR Jednadvacátého srpna roku 1968 utekl z fabriky Kovosvitu. Sedl na skútra a vyrazil do Soběslavi, kudy projížděli Rusové. Fotil je celý den, večer snímky zpracoval a ráno vezl do redakce táborského Palcátu. Druhý den vyšlo mimořádné vydání. Fotografie ze srpnové okupace nyní Jára Novotný vůbec poprvé vystavuje. Až do konce prázdnin jsou k vidění v galerijních prostorech táborského Divadla Oskara Nedbala. Snímky doplňují vydání tehdejších novin.
„Je to asi 15 let, co za mnou přišel ředitel Husitského muzea Jakub Smrčka s tím, že by ode mě muzeum chtělo soubor fotek z okupace. Divadlo s muzeem se pak domluvilo, že udělají výstavu. Nikdy mě nenapadlo je vystavit, protože byly otisknuté. Já vystavoval výtvarné fotky, toto je dokument, který jsem neměl potřebu takto prezentovat,“ říká 79letý Jára Novotný. Potom dokumentoval i pohřeb Jana Palacha, ale v srpnu 1969 Novotného kariéra dokumentárního fotografa na minutu skončila.
„Celý rok jsem ještě externě psal a fotil do Palcátu. Jenže v okamžiku, kdy nastoupil Husák, to začalo smrdět. Ještě jsem psal alespoň otevřené články do novin fabriky. Později se ukázalo, že je soudruzi měli zmapované. 20. srpna 1969 jsem jel do Prahy fotit demonstrace k výročí okupace. Už to tam bylo obšancované milicionáři. Celé odpoledne jsem fotografoval. Jel jsem přespat ke strýci a já blbec si u něj nenechal negativy,“ líčil Novotný před časem v rozhovoru pro MF DNES.
Druhý den ho sebrali esenbáci. Na několik měsíců skončil v kriminále za pobuřování. Uškodily mu hlavně letáky, kterými vyzýval v Kovosvitu ke generální stávce na 21. srpna. Pro nedostatek důkazů ho nakonec propustili a od Nejvyššího soudu mu přišlo odškodnění za měsíce strávené v kriminále. „Jenže za dva dny došel přípis z Tábora, že soud nebyl v pořádku, rozhodnutí neplatí a že bude obnoven. Dodnes čekám, kdy mě odsoudí a pošlou do kriminálu,“ usmívá se Novotný.
Vrátil se do fabriky a ve volném čase se začal věnovat umělecké fotografii. „Symbolicky jsem si začal zobrazovat skutečnost. Je tam nahý a bezmocný člověk. Například doslovný popis je fotka Touha po světle nebo obnažený člověk připlácnutý na dno,“ popisuje.
Potom se věnoval cyklům Žena a Cirkus. Jeho fotky se od počátku 70. let začaly objevovat na prestižních zahraničních výstavách. Kvůli režimu však nikam nemohl vycestovat. Vyhrál třeba salon v Turínu a Italové mu naplánovali velkou putovní výstavu. Dostal dokonce valuty, devizový příslib i výjezdní doložku, měl koupený lístek. Jenže večer před vernisáží přišli estébáci a zabavili mu všechny doklady.
Jára Novotný vystavoval fotografie na více než 200 domácích a 240 mezinárodních salonech ve 33 zemích světa. Získal přes 200 cen. V Česku uspořádal přes 60 samostatných výstav. Připravil i několik knih.

Foto popis| Uznávaný fotograf Jára Novotný je zastoupený ve veřejných i soukromých sbírkách. Vystavoval po celém světě. Foto autor| Foto: David Peltán, MAFRA

O autorovi| Petr Kubát, s přispěním Davida Peltána

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Čechy

Petr Kubát

Mladík, jenž ubodal svou babičku, si podal dovolání

21.6.2018 - Mladá fronta DNES (Severní Čechy)

Brno, Ústí nad Labem

Devatenáctiletý Jakub Ševčík, jenž před necelými dvěma lety v Dubí na Teplicku ubodal svou babičku a dostal za to 17 let vězení, podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Vyplývá to z justiční databáze. Mladíkovi trest ve zmíněné výši nejprve uložil ústecký krajský soud, poté ho potvrdil také pražský vrchní soud. Ševčík se ho tak pokouší ještě zvrátit. Šedesátileté babičce, u níž v tu dobu žil, zasadil tehdy čerstvě plnoletý mladík neuvěřitelných 99 bodných ran. Tělo pak zakryl peřinami a oblečením a do bytu chodil v dalších dnech krást. K činu se přiznal. Zaútočil prý kvůli tomu, že ho babička přirovnala k jeho otci, s nímž má špatný vztah. Kdy se bude Nejvyšší soud případem zabývat, není zatím jasné.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severní Čechy

(gor)

Stížnost ve prospěch Káníka

21.6.2018 - Mladá fronta DNES (Jižní Čechy)

JIŽNÍ ČECHY Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) podal k Nejvyššímu soudu stížnost ve prospěch bývalého prvoligového fotbalisty Michala Káníka. Okresní soud ve Strakonicích podle Pelikána porušil zákon, když Káníkovi trestním příkazem uložil postih přesahující maximální možnou výměru. ČTK to zjistila z přehledu stížností na webu ministerstva.
Okresní soud ve Strakonicích vydal pravomocný příkaz v prosinci 2015. Uznal Káníka vinným z podplácení kvůli ovlivňování fotbalových zápasů. Bývalý fotbalista Českých Budějovic, Příbrami a Plzně dostal rok vězení s podmínečným odkladem na čtyři roky a také pokutu 30 tisíc korun s náhradním trestem 30 týdnů vězení, pokud by peníze nezaplatil. Pelikán ale upozornil na to, že pokud justice rozhoduje formou trestního příkazu, nesmí délka vězení v součtu s náhradním trestem přesahovat jeden rok. „Pokud okresní soud považoval za nezbytné uložit oba tresty ve výše uvedené výměře, pak nemohl ve věci rozhodovat trestním příkazem, ale po projednání věci v hlavním líčení měl rozhodnout rozsudkem,“ stojí ve stížnosti, kterou bude řešit Nejvyšší soud. Káník sice trestním příkazem ve Strakonicích dostal jen podmíněný trest, přesto měl později zamířit do vězení. Už dříve si totiž vyslechl trest za daňové podvody, a byl proto v podmínce.
Káník figuroval ve skupině 22 lidí, kteří podle obžaloby ovlivňovali zápasy především v nižších fotbalových soutěžích. Někteří přijali trestní příkazy, u dvou strakonický soud stíhání zastavil, vinu dalších projednával v hlavním líčení. Minulý týden uložil 15 fotbalistům podmíněné tresty od 18 do 30 měsíců a pokuty v rozmezí 10 až 40 tisíc korun. Takzvaná sázkařská mafie podle obžaloby ovlivňovala výsledky desítek zápasů ČFL, poháru a juniorské fotbalové ligy v letech 2012 a 2013 částkami, které převyšovaly i 200 tisíc korun.

Foto popis| Bývalý fotbalista Českých Budějovic Michal Káník. Foto autor| Foto: MAFRA

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Čechy

(ČTK)

Tajemný Babiš soc. dem. namíchl

21.6.2018 - Právo (Zpravodajství)

Jména nominantů do vlády za hnutí ANO vedení ČSSD stále nezná. Podle informací Práva se předseda ČSSD Jan Hamáček v úterý od premiéra Andreje Babiše (ANO) ani všechny návrhy nedověděl.
Na schůzku přitom Hamáček šel za Babišem s požadavkem získat seznam jmen nových ministrů. Někteří členové vedení soc. dem. teď mají vztek.
„Je to nefér od předsedy hnutí ANO. Dává tím podnět k diskusi, jestli má smysl do té spolupráce jít,“ řekl Právu člen širšího vedení soc. dem. „Může se stát, že do žádné vlády nepůjdeme,“ dodal. Šéf senátorů ČSSD Vícha, který byl od začátku proti vstupu do vlády, zaskočen není. „Mě to neštve ani nepřekvapuje. Je to to, co jsme říkali, že přijde. Zřejmě je to nepříjemné i panu Hamáčkovi, jak s ním ANO zachází,“ řekl Právu.
Podle dvou zdrojů blízkým špičkám soc. dem. Babiš ani Hamáčkovi neřekl finální seznam. Právě proto jej Hamáček ani nesdělil ostatním členům vedení.
„Jména ministrů zatím neznám,“ napsal Právu místopředseda Roman Onderka.
Stejnou odpověď získalo Právo i od místopředsedy Jaroslava Foldyny, místopředsedkyně Jany Fialové, šéfa klubu poslanců Jana Chvojky nebo předsedy senátorského klubu Petra Víchy. Všichni jsou členy grémia, tedy nejužšího vedení strany.
Premiér zveřejní jména nominantů do vlády až v pátek, kdy prezident Miloš Zeman v Lánech přijme Miroslava Pocheho, kterého odmítá jmenovat ministrem zahraničí.

Do sporu s Hradem nechci, říká Foldyna

„Přál bych si, aby to dopadlo dobře, nepřeju si, aby ČSSD šla do jakéhokoliv sporu s panem prezidentem,“ řekl Foldyna v ČT. „Může dojít k tomu, že si pan prezident dá kritéria, a jestli je pan Poche bude schopen splnit, tak může dojít k nějaké dohodě,“ dodal pro Novinky.cz.
Babiš dosud nezveřejnil ani to, které své ministry vymění. Židle se kýve pod ministryní obrany Karlou Šlechtovou, kterou má vystřídat ministr vnitra Lubomír Metnar. ČSSD i komunisté kritizují ministra dopravy Dana Ťoka, který ale má Babišovu podporu a avizovaný odchod si rozmyslel.
Konec ale už ohlásili šéf diplomacie Martin Stropnický, který bude velvyslancem v Izraeli, a ministr spravedlnosti Robert Pelikán, jenž se vrátí k advokacii.

Karolina Brodníčková

Kauza Rath zůstane u Krajského soudu

20.6.2018 - Prima (16:25 Odpolední zprávy)

redaktorka
--------------------
Korupční kauza bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha dál zůstane Krajskému soudu v Praze. Nejvyšší soud tak nevyhověl jeho žádosti, aby se případem zabýval soud jiný. Rathovi za příjímání úplatku hrozí až 9 let vězení, propadnout mu také může veškerý majetek. Stejný trest pak státní zástupce navrhl i pro Kateřinu Kottovou a jejího manžela Petra Kotta. Právě oni měli být hlavními organizátory manipulování krajských veřejných zakázek, rozsudek by měl padnout příští týden ve středu.


Dostavba dálnic na východě země má novou naději

20.6.2018 - TV Nova (12:00 Polední Televizní noviny)

Iveta VÍTOVÁ, moderátorka
--------------------
Řidiči na východě republiky mají opět o něco větší šanci, že budou brzy jezdit po nových dlouho očekávaných úsecích dálnic D49 a D55. Dopravní stavby ve vládním seznamu nejdůležitějších státních zakázek, které už léta blokují ekologické organizace, teď projednávali odborníci v Senátu. Podrobnosti má Zdeněk Čík.

Zdenek ČÍK, redaktor
--------------------
Zdržování výstavby takzvaného Moravského kříže, tedy dálnic D49 a D55 dlouhodobě trápí obyvatele měst a obcí, firmy i úřady jak ve Zlínském tak v Jihomoravském kraji. Jde o úseky dálnice spojující D1 u Holína na Kroměřížsku přes Fryšták u Zlína až na slovenskou hranici, stejně jako silnici, která v budoucnu propojí Olomouc, Přerov, Uherské Hradiště a Břeclav. Papírově se staví už více než 15 let a to hlavně kvůli různým námitkám ekologických aktivistů.

Karel CHUDÁREK, ředitel ŘSD Zlínského kraje /červen 2017/
--------------------
Náš region velmi potřebuje tady silnici, dálnici D49 a navíc jsme do ní investovali spoustu času a energie a peněz.

Zdenek ČÍK, redaktor
--------------------
V horní komoře parlamentu už proběhlo veřejné slyšení, na kterém se projednávala jak navrhovaná změna zákonů, tak i petice na podporu výstavby důležitých cest. Dodnes se pod ní sešlo nad 17 tisíc podpisů lidí z celé republiky. V Senátu zazněli i pro řidiče dobré zprávy, které v posledních týdnech přišly od soudů. Nejvyšší správní soud zamítl žalobu Dětí Země, Krajský soud v Brně pak shodil se stolu žalobu spolku Egeria. Důležité projekty za miliardy korun by tak mohly být hotové už v roce 2021.

Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011