Zákony bez morálky jsou na nic
JUDr. Milena Heřmanová, členka Republikové soudcovské rady SU ČR
Na úvod dva citáty:
„Právo musí být založeno na dobrovolném plnění pravidel.“
Vojtěch Cepl
„Zákony bez morálky jsou na nic.“
Jan Sokol
Tématem tohoto článku je posouzení vztahu práva a morálky s cílem poukázat na omezenou schopnost práva ovlivnit vztahy ve společnosti bez dodržování morálky. Právo tvoří souhrn pravidel chování, práv a povinností, které jsou zakotveny v písemných právních předpisech – zákonech, vyhláškách a dalších právních normách. Jejich dodržování zajišťuje stát. Právo je proto prostředkem regulace vztahů ve společnosti, který slouží tomu, aby spolu lidé mohli lépe žít a spolupracovat. Právo chrání lidský život, svobodu, soukromí, důstojnost, čest, vlastnictví apod. Právu se lidé podřizují nejen z vnitřního přesvědčení, ale také ze strachu z potrestání za porušení právních povinností.
Morálka či mravnost přestavuje rovněž pravidla chování. Ta však psaná nejsou. Za morální se považuje to, co člověk cítí jako vnitřní přesvědčení, přičemž se jedná o zásady společné všem lidem. Hlavní zásadou morálky je ''nikomu neškodit'', případně předcházet poškození druhých. Morálka se vytvořila v průběhu společenského vývoje. Dodržování mravních pravidel nelze vymáhat a porušení trestat. Těmito pravidly se lidé řídí z vnitřního přesvědčení, nikoli ze strachu z donucení.
Právo se vyvinulo z morálky tak, že pokročilejší společnost své mravní zásady začala upevňovat a jejich dodržování vymáhat.
Právo bez fungující morálky však má jen omezené schopnosti vztahy ve společnosti regulovat tak, aby se lidem dobře žilo a spolupracovalo. Za porušení právních povinností nelze každého postihnout. Poruší-li jeden člověk z deseti právní povinnost, může ho stát postihnout. Dopustí-li se však takového porušení např. osm lidí z deseti, tak stát již účinně zasáhnout nemůže. Stát k tomu nemá dostatečné nástroje, dostatek úředníků, policistů, státních zástupců a soudců. Bez dodržování morálních pravidel - správného chování a jednání mezi lidmi, samotné právo mnoho nezmůže. Právo musí fungovat na základě dobrovolného dodržování zákonů, a nikoli tak, aby se veškeré normy musely vynucovat. Vynucení proti většině osob není ani možné. Lidé se proto musejí chovat mravně podle vžitých společenských pravidel, protože samotným právem nelze zajistit lepší život a spolupráci mezi nimi. Chybí-li tato pravidla, pak samotné právo a stát lidem lepší život a spolupráci nezajistí.
Pokusila jsem se vztah práva a morálky popsat., včetně konkrétních příkladů.
Morálka (z lat. moralitas, správné chování, od mos, moris, mrav) znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti. V běžné řeči i ve filosofii se morálkou obvykle rozumí principy a zásady správného jednání, jimiž se člověk řídí z vnitřního přesvědčení, ne ze strachu či donucení. Normativní význam slova morálka zdůrazňuje, že se jedná o zásady všem rozumným bytostem společné.
Vybrala jsem si složité, dnes velmi opomíjené, ale o to potřebnější téma. Vztah práva a morálky je téma kontroverzní pro mnohé dnešní občany. Pro právníky je toto téma věčná otázka. Leon L. Fuller ve své knize Morálka práva píše o tom, že je třeba obnovit vztah mezi právem a morálkou. Vojtěch Cepl velmi pěkně vyjádřil /viz citát shora/, že právo musí být založeno na dobrovolném plnění pravidel. Svoboda americké společnosti ve své době vznikla tak, že lidé se sešli a řekli si, že už jim nebude vládnout sebelepší monarcha, ale pravidla, která si společně stanoví a která budou společně dobrovolně dodržovat. Pak se budou cítit svobodni. Tato teze platí v řadě zemí dodnes. Tato pravidla v minulosti většině lidí vštěpoval každou neděli farář v kostele v podobě desatera. Dnes je tento prostředek pro velkou většinu populace už neúčinný. Jak to tedy udělat?
Pro fungování práva ve společnosti má značný význam soulad právních norem s mravním a právním vědomím většiny obyvatel. Je žádoucí, aby se právní sankce (např. trest odnětí svobody za trestný čin krádeže), kryla s tlakem veřejného mínění, aby většina společnosti pachatele a jeho jednání zavrhla.
V právu se vyskytuje pojem dobré mravy, který s morálkou úzce souvisí. Pojem dobré mravy se historicky odvozuje z římského práva, kde boni mores byly chápány ve smyslu zachování pravidel slušnosti převzatých od předků. Dobré mravy představují určité měřítko hodnocení konkrétních situací s obecně uznávanými pravidly slušnosti, poctivosti apod. [1]. Lze je chápat i jako pocit sounáležitosti všech spravedlivě uvažujících lidí.
V České republice vznikla v souvislosti s obnovením demokratického vývoje ve společnosti po roce 1989 řada právních norem a klademe důraz na vynutitelnost. Zákonodárce je veden snahou regulovat právem co nejvíce vztahů ve společnosti. Při tvorbě nových právních předpisů se snaží pro případ porušení právní povinnosti stanovit sankci. Tvůrci práva myslí především na to, jak postihnout ty, kteří by porušovali stanovené právní normy a z nich pramenící právní povinnosti. Každá normu stanovící povinnost určitého chování je spojena se sankcí pro případ porušení právní povinnosti.
Zákony v podmínkách přeměny právního řádu po roce 1989 jsou navíc značně nestabilní. Tento stav je dán složitostí sociální přeměny naší společnosti. Jsme nuceni přizpůsobit právo a naše právní myšlení v krátké době demokratickým zásadám a požadavkům evropského práva. Zákony upravující ty nejzákladnější práva a povinnosti např. zákon č.40/1964Sb., občanský zákoník, zákonodárce změnil 54 novelami. Zákon č.513/1991Sb., obchodní zákoník - 56 novelami, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - 20 novelami apod.
V českém právním řádu se o problematice porušení dobrých mravů či poctivého obchodního styku hovoří zejména v občanském a obchodním zákoníku.
V občanském zákoníku jde o § 3 a § 39, v obchodním zákoníku § 265, znění těchto ustanovení je následující:
Ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku: „Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.“
Ustanovení § 39 občanského zákoníku: „Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.“
Ustanovení § 256 obchodního zákoníku: „Výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.“
Samotné právo však nemůže spoléhat jen na hrozbu sankce a její použití. Žádný důraz není kladen na morálku. Nestačí spoléhat jen na hrozbu sankce a její použití. Za porušení právních povinností totiž nelze každého postihnout. Poruší-li jeden člověk z deseti právní povinnost, může ho stát postihnout. Dopustí-li se ale takového porušení např. osm lidí z deseti, tak stát již účinně zasáhnout nemůže. Stát k tomu nemá dostatečné nástroje, dostatek úředníků, policistů, státních zástupců a soudců. Navíc vzniká nutnost tyto úředníky, policisty, státní zástupce, soudce kontrolovat, aby sami neporušovali právní povinnosti. Nad každým úředníkem a policistou je nyní složitý systém kontroly, rozhodnutí správních úřadů, státních zástupců a také rozsudků, jsou přezkoumávány řádnými a mimořádnými opravnými prostředky. Bez dodržování morálních pravidel - správného chování a jednání a bez dobrovolného dodržování povinností samotné právo mnoho nezmůže. Právo musí fungovat na základě dobrovolného dodržování zákonů, a nikoli tak, aby se veškeré normy musely vynucovat. Vynucení proti většině osob není ani možné. Lidé se proto musejí chovat mravně, protože samotným právem nelze zajistit lepší život a spolupráci mezi nimi. Chybí-li tato pravidla, pak samotné právo a stát lidem lepší život a spolupráci nezajistí.
Konkrétní příklad:
Podle § 18 odst.3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg a autobusu smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km/.h; na dálnici a silnici pro motorová vozidla rychlostí nejvýše 130 km/.h. Řidič jiného motorového vozidla smí jet rychlostí nejvýše 80 km/h.
Tato zákonná ustanovení ukládají řidičům povinnost dodržovat maximální rychlost v obci a mimo ni. Tuto povinnost dodržuje minimum řidičů. Uložení sankce všem, kteří tuto povinnost porušují není možné. Na každém kilometru pozemní komunikace by totiž muselo být nainstalováno technické zařízení, které by rychlost měřilo, popř. musel by zde stát policista. Ti, kteří nezaplatí na místě … Morální pomoc chybí, protože se stalo samozřejmostí a společnost ani mravně neodsoudí rychle jedoucího řidiče. Dokonce pravidla nedodržující řidič dostává nálepku hrdiny.
Co tedy dělat? Jedinou cestou změny atmosféry ve společnosti je cesta vedoucí k ovlivnění veřejného mínění.
V současné době jsou mocným prostředkem, který ovlivňuje veřejné mínění, sdělovací prostředky. Ty by měly v současné době plnit úlohu, kterou mělo dříve náboženské desatero a vést lidi k dobrovolnému plnění společně stanovených pravidel. Naše média ale dělají pravý opak. Dřívější dětský vzor Mirek Dušín je jim nyní spíše jen pro smích. Raději učí děti dívat se na to, jak kopnout spolužáka do obličeje. Neučí je „Co nechceš, aby Ti jiní dělali, nedělej Ty jim“. Neučí lidi, že normální je nekrást a plnit dobrovolně uzavřené dohody. Naopak všechny občany učí, že jim nějaká společnost půjčí, že mohou mít vše na dluh, včetně věcí pro život zcela nepotřebných, a ono to nějak dopadne. Kultura chtivosti po penězích a beztrestnosti, které jsme svědky na televizních obrazovkách, existuje ve většině sdělovacích prostředků. Není to jen naše poškozená mládež, ale celá společnost, která potřebuje morální změnu. Vznikla téměř všudypřítomná kultura sobectví a chtivosti po penězích. Dětem chybí zprostředkování základních hodnot od rodičů, mládeži chybí vnitřní kompas a pozitivní vzory. Výchova dětí není důsledně vedena v duchu základních společenských hodnot a chybí k tomu i podpora okolí.
Výsledek takového působení na mínění lidí vidíme my soudci denně. Opakovaně pak také sledujeme obrovský nárůst soudní agendy.
Trochu dlouhodobé statistiky:
Roční přehled agendy C u všech okresních soudů dohromady
|
Rok
|
Nápad
|
Vyřízeno
|
|
1998
|
16197
|
17703
|
|
|
1999
|
16230
|
17433
|
|
|
2000
|
15596
|
17606
|
|
|
2001
|
14688
|
16210
|
|
|
2002
|
17250
|
17047
|
|
|
2003
|
18067
|
18861
|
|
|
2004
|
19607
|
20631
|
|
|
2005
|
20885
|
22249
|
|
|
2006
|
23799
|
26308
|
|
|
2007
|
26438
|
30684
|
|
|
2008
|
21972
|
25299
|
|
|
2009
|
37793
|
43148
|
|
|
2010
|
26826
|
34213
|
|
Roční přehled agendy Ro u všech okresních soudů dohromady
|
Rok
|
Nápad
|
Vyřízeno
|
|
1998
|
16689
|
16060
|
|
|
1999
|
16881
|
16760
|
|
|
2000
|
15420
|
16535
|
|
|
2001
|
17324
|
16694
|
|
|
2002
|
21069
|
21546
|
|
|
2003
|
24761
|
24766
|
|
|
2004
|
26042
|
26005
|
|
|
2005
|
25625
|
26386
|
|
|
2006
|
27806
|
28109
|
|
|
2007
|
31985
|
32222
|
|
|
2008
|
28867
|
29086
|
|
|
2009
|
-
|
1386
|
|
|
2010
|
-
|
89
|
|
Roční přehled agendy E u všech okresních soudů dohromady
|
Rok
|
Nápad
|
Vyřízeno
|
|
1998
|
36738
|
36625
|
|
|
1999
|
36481
|
37510
|
|
|
2000
|
37836
|
37683
|
|
|
2001
|
36226
|
36723
|
|
|
2002
|
40197
|
40834
|
|
|
2003
|
42029
|
42638
|
|
|
2004
|
42907
|
42872
|
|
|
2005
|
43215
|
43507
|
|
|
2006
|
41791
|
41925
|
|
|
2007
|
47438
|
47312
|
|
|
2008
|
47644
|
47949
|
|
|
2009
|
47484
|
47414
|
|
|
2010
|
46917
|
47178
|
|
Rejstřík EXE (zaveden od 1. 1. 2010)
|
Rok
|
Napadlo
|
Vyřízeno
|
|
2010
|
62596
|
56750 (+3178 – jinak)
|
Roční přehled agendy EC u všech okresních soudů dohromady
|
Rok
|
Nápad
|
Vyřízeno
|
|
2009
|
17259
|
16758
|
|
2010
|
36706
|
39464
|
Nyní populární elektronické platební rozkazy /stále ještě za snížený soudní poplatek/ zaznamenaly neuvěřitelné zvýšení soudního nápadu.
Uvedená statistika představuje výrazný nárůst počtu žalob podaných u soudu od roku 1998 do roku 2010. Jde o jev, který je výsledkem nesprávného ovlivňování vědomí lidí. Jak tedy na to? Jak ovlivnit veřejné mínění pozitivním způsobem?
Vojtěch Cepl řekl: „Právo se k lidem dostává nikoliv čtením sbírky zákonů, ale šířením mravnosti, moralizováním. Hlavní funkce státu je starat se o řád společnosti. Posílat jasné zprávy o tom, co se má a co se nemá. Je naivní představa, že pravidla se musí především vynucovat. To nefunguje.“ Jedinou osvědčenou a fungující možností je pozitivní ovlivnění veřejného mínění. Proto je třeba nechávat prostor pro diskusní pořady věnující pozornost mravnosti, tedy lépe řečeno morálce a to i přes populismus politiků, hon médií za sledovaností televizních pořadů, počtu výtisků novin a časopisů, Je to běh na dlouhou trať. Dnes médii vnucovaná cesta zvyšování státní represe, zvyšování počtu věznic či usnadnění přístupu pro elektronické vyřizování hromadných žalob, je cestou do pekel. Jen cesta ovlivňování myšlení lidí tak, aby co největší skupina lidí žila podle principu dobrovolného plnění povinností, k pozitivnímu výsledku může vést. Naopak jen vůči malé skupině lidí, která konec konců existuje v každé společnosti, by pak byla potřebná represe.
Zhoršující se vztahy mezi lidmi jsou nejzávažnějším problémem současnosti. Příčin je nepochybně více, avšak mezi rozhodující náleží úpadek morálky, poctivosti, pravidel slušnosti a zdvořilosti.
Pokud tedy lidé udělají dobré zákony, k většině občanů se nedostanou čtením sbírky zákonů, ale přes mravní pravidla, prostřednictvím ovlivnění veřejného mínění. A tedy opět prostřednictvím médií a třeba výchovou už malých dětí k dobrovolnému dodržování pravidel.
Přeji nám všem, aby se nám ovlivnění veřejného mínění takto naznačenou cestou pokud možno dařilo.
JUDr. Milena Heřmanová
[1] Viktor Knapp: Teorie práva, právnická učebnice, C.H.Beck 1995, str.85