Sociální komise

Členové komise

• JUDr. Vlasta Cízlová
• Mgr. Šárka Hájková
• JUDr. Ivana Hrdličková
• JUDr. Mojmír Putna
• JUDr. Hana Tichá
• JUDr. Jan Vyklický

Náplň činnosti

Sociální komise byla zřízena na zasedání Republikové soudcovské rady dne 14.1.2010, a to na základě závěrů přijatých na 19. shromáždění zástupců sekcí SU ČR,  konaném ve dnech 27. – 28.11.2009.

Cílem činnosti sociální komise je prosazovat důvody a podmínky pro zavedení institutu „emeritního soudce“ do právního řádu ČR, vést za tímto účelem jednání se zástupci exekutivy a legislativy, vést jednání směřující ke zlepšení platových náležitostí soudců a v souvisejících otázkách a dále vést jednání s Evropskou a Mezinárodní asociací soudců za účelem podpory soudců České republiky při aktivitách směřujících ke zlepšení jejich finančních náležitostí a v souvisejících otázkách.

Aktuální aktivity

Projekt SU ČR, nazývaný „Emeritní soudce“, byl sociální komisí dopracován v průběhu srpna 2010 do již velmi konkrétní podoby, a to i s ohledem na závěry Poradního expertního sboru při MF a MPSV a zvažovanou důchodovou reformu v ČR. S touto aktuální podobou byl seznámen ministr spravedlnosti a jeho náměstci pro legislativu, justici a ekonomiku, stejně tak jako předseda vlády ČR a vedení obou komor Parlamentu ČR. V současnosti jsou vedena jednání o zavedení tohoto institutu do právního řádu ČR.

Projekt „Emeritní soudce“

Soudcovská unie ČR připravila v souvislosti s nyní aktuálně řešenou problematikou reformy justice, tvorbou „proti korupčních opatření“ a v neposlední řadě v návaznosti na připravovanou „důchodovou reformu“ v ČR, návrh na systémové změny v postavení i finančním zabezpečení soudců, kteří dosáhnou věku, s nímž obecně závazné právní předpisy spojují vznik nároku na přiznání starobního důchodu. Tento systémový návrh vychází mimo jiné i ze zahraničních zkušeností, zejména z praxe a právní úpravy v Rakousku, Polsku a co do výše zabezpečení penzionovaných soudců i dalších zemí EU.

Námi navrhované změny spočívají zejména v odstranění vázanosti zániku funkce soudce na dosažení věkové hranice 70 let a v souvislosti s tím v nastolení možnosti odchodu soudce nikoliv do starobního důchodu, ale mimo aktivní výkon funkce soudce. Dále ve změnách finančního zabezpečení soudců mimo aktivní výkon funkce soudce, které by mělo mít nadále charakter platu, nikoliv starobního důchodu. A konečně také ve stanovení podmínek pro možnost návratu soudce, jenž v souvislosti s věkem odešel mimo aktivní výkon funkce, opět do činné služby.

1. Vymezení pojmu „emeritní soudce“

Pojmem „emeritní soudce“ definujeme soudce, kteří dle předpisů o důchodovém zabezpečení dosáhli věku pro přiznání starobního důchodu či předčasného starobního důchodu  a v souvislosti s tím se rozhodli odejít z aktivní služby. V důsledku tohoto kroku by jim však funkce soudce nezanikla (tj. nemuseli by se vzdát funkce soudce) a nezanikla by jim ani v důsledku dosažení jakékoliv věkové hranice. Takoví soudci by se stali soudci „mimo aktivní výkon funkce soudce“ s možností vrátit se k aktivnímu výkonu funkce soudce.

Emeritní soudce by se za určitých podmínek mohl opět vrátit do aktivního výkonu funkce a po časově omezené období soudit tam, kde je z různých důvodů zatíženost soudů a soudců větší, než v jiných regionech, a jinými mechanismy je taková situace prakticky neřešitelná. Z pohledu poměrů v ČR by bylo nejefektivnější využití „emeritních soudců“  např. v severních Čechách či na soudech, kde je větší procento rodičovských dovolených soudkyň a soudců.

2. Předpoklady pro zakotvení institutu do českého právního řádu

Zavedení institutu emeritního soudce a jeho pozitivní fungování samozřejmě předpokládá řadu legislativních změn.

Základem je vyřešení rozpornosti čl. 93 odst. 1 Ústavy ČR a ustanovení  § 94 psím a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění,  tj. vázanost zániku funkce soudce na dosažení věkové hranice 70 let.  SU navrhuje zrušení jakékoliv věkové hranice pro zánik funkce soudce v našem právním řádu. Tento názor podporuje i fakt, že pro soudce Ústavního soudu ČR není zavedeno žádné omezení co do věku.
   
SU dále navrhuje provedení legislativních změn ve finančním zabezpečení soudců mimo aktivní výkon funkce soudce. Toto zabezpečení by nadále nemělo mít charakter starobního důchodu a jeho výše by měla být srovnatelná s průměrnou výší finančního zabezpečení penzionovaných soudců v ostatních zemích Evropské unie. Zároveň navrhujeme odstranit možnost souběhu pobírání platu a starobního důchodu (neboť soudci, kteří dosáhli věku pro přiznání starobního důchodu, mají, stejně jako jakýkoliv jiný občan, právo na jeho přiznání a v současnosti jich vedle platu pobírá starobní důchod cca 180). V podrobnostech viz. bod 6.

Nová právní úprava musí rovněž stanovit podmínky pro návrat emeritního soudce k aktivnímu výkonu funkce.  Tento návrat by měl vždy vycházet z potřeb na straně soudnictví a zároveň by měl být podmíněn dobrovolností na straně emeritních soudců,  tj. jejich výslovným souhlasem, bez existence sankce pro jeho vynucení. V době návratu k aktivnímu výkonu funkce by musel takový soudce splňovat i všechny stávající podmínky pro výkon funkce dle zákona o soudech a soudcích (tj. bezúhonnost, způsobilost k právním úkonům, občanství ČR atd.). Nad rámec těchto podmínek navrhujeme, aby byl povinen aktuálně osvědčit svou zdravotní způsobilosti pro výkon funkce soudce. Přidělení emeritního soudce k určitému soudu by mělo být provedeno na základě dohody mezi ním a orgánem správy (samosprávy) soudnictví, a to buď na soud stejného či nižšího stupně, než u jakého emeritní soudce vykonával funkci před odchodem mimo aktivní výkon funkce soudce.
 
Ohledně kárné odpovědnosti emeritních soudců SU navrhuje, aby emeritní soudce nebyl za jednání, kterého se dopustí v době, kdy nevykonává aktivně funkci soudce, kárně odpovědný. Po případném návratu k aktivnímu výkonu funkce soudce by samozřejmě podléhal úpravě kárné odpovědnosti dle zákona o soudech a soudcích v platném znění.

Otázku přechodných ustanovení ohledně zařazení soudců do režimu „emeritního soudce“ (včetně zařazení do režimu finančního zabezpečení takových soudců mimo aktivní výkon funkce soudce) navrhujeme řešit tak, aby se tento režim vztahoval na:

• soudce, jimž ještě nevznikl nárok na starobní důchod,
• soudce, jimž nárok na přiznání starobního důchodu již vznikl, nepožádali o jeho přiznání a nadále vykonávají funkci,
• soudce, jimž nárok na přiznání starobního důchodu již vznikl, požádali o jeho přiznání, ale nadále vykonávají funkci,

Soudci mladší 70 let, kteří však již na funkci rezignovali a odešli do starobního důchodu, a soudci starší 70 let by dle návrhu SU neměli být zařazení do režimu finančního zabezpečení „emeritního soudce“ a nadále by měli pobírat starobní důchod.

3. Personální předpoklady pro zavedení systému

Počet soudců ve věku 60 – 70 let (což je kategorie, jež co do věku splňuje ve většině předpoklad pro možnost stát se emeritním soudcem) činil k 1.1.2007 celkem 150, a to představovalo 6,6 % z celkového počtu soudců (když jako s průměrným počtem soudců v letech 2007 – 2009 bylo kalkulováno s hodnotou 3000).  K 1.1.2009 to již bylo 279,  tj. 9,3 %. Věku 60 let se navíc blíží dalších 458 soudců.

Nejvíce soudců ve věkové kategorii 60 – 70 let působí na okresních a krajských soudech, v souvislosti s věkem jich rezignuje naprosté minimum (např. v roce 2009 takto skončil mandát 7 soudcům). Co se poměru mezi pohlavími týče, tak podíl žen činí 62%, mužů pak 38%.

Je tedy zjevné, že poměrně vysoké procento soudců vyšší věkové kategorie představuje dostatečný základ pro zvažovanou využitelnost „emeritních soudců“, zároveň je to jev, který vyžaduje právě a jedině systémové řešení. A takovým řešením rozhodně není pouhé případné snížení věkové hranice pro zánik funkce soudce.

4. Postavení penzionovaných soudců v jiných zemích EU

V řadě evropských zemí již proces návratu soudce do činné služby v různých modifikacích funguje.

Např. v Portugalsku má každý soudce tento statut doživotně, také doživotně pobírá 100% výše posledního příjmu a neexistuje žádná věková hranice, se kterou by právní předpisy spojovaly zánik funkce soudce.

V Polsku odchází soudce nejpozději dosažením věku 65 let nikoliv do „důchodu“, ale „mimo činnou službu“ a i po dosažení této věkové hranice může požádat o návrat do činné služby, a to až do věku 70 let. O jeho žádosti rozhoduje Národní soudní rada, jako samosprávný orgán soudnictví, pokud žádost zamítne, má soudce právo odvolat   se k Nejvyššímu soudu.

Rovněž v Rakousku odcházejí soudci do „výslužby“, pokud do ní odejdou před dosažením věku 65 let, tak na funkci soudce nerezignují a mohou se do činné služby opět vrátit.

Pokud  je soudce ve výslužbě (tj. nevykonává aktivně funkci soudce), a to jak ve všech shora uvedených zemích, tak i v dalších zemích EU, může neomezeně vykonávat jakoukoliv jinou výdělečnou činnost.*)

*) Údaje byly získány z informací povinně poskytovaných členskými zeměmi EU pro potřeby Evropské justiční sítě pro občanské a obchodní věci.

5. Srovnání hmotného zabezpečení soudců po odchodu z aktivní služby v rámci Evropy:

Průměrná výše starobního důchodu soudce v ČR činí 17 % z jeho posledního příjmu, což je propastně nejnižší míra v rámci celé Evropy.

Naproti tomu výše penze ostatních evropských soudců představuje v průměru přes 60%, a to opět z jejich posledního příjmu, jež nikterak výrazně nepřevyšují platy soudců v ČR.  Druhými nejhůře zabezpečenými soudci jsou z pohledu výše starobního důchodu soudci v Maďarsku (35 % z posledního příjmu), naproti tomu penze soudců v Portugalsku je stejná jako jejich poslední příjem, tj. doživotně 100 %. Nejběžnější míra se však pohybuje v rozmezí 50 – 80 %.**)

země	věk pro odchod do penze	výpočet výše penze
Rakousko	65	80% z posledního příjmu
Belgie	67	75% z příjmu za posledních 5 let
Řecko	70	50% z příjmu za posledních 13 let
Estonsko	67	75% z posledního příjmu
Finsko	68	60% z příjmu za posledních 10 let
Německo	65	71,35% z posledního příjmu
Litva	70, 75 soudci NS	80% z příjmu za posledních 5 let
Lichtenštejnsko	65	50% z posledního příjmu
Nizozemí	70	70% z příjmu za celý výkon funkce
Norsko	70	66% z posledního příjmu po 30 letech
Polsko	75	80% z příjmu za posledních 6 měsíců
Portugalsko	65	100% posledního příjmu
Španělsko	70	v závislosti na příjmu za posledních 15 let (běžně ve výši 34.184 EUR ročně)
Velká Británie	70	50% z posledního příjmu po 20 letech

**) Údaje byly získány z přehledů zpracovávaných Evropskou asociací soudců

6. Navrhované finanční zabezpečení soudců mimo aktivní výkon funkce soudce

S ohledem na shora uvedené SU navrhuje, aby finanční zabezpečení soudce mimo aktivní výkon funkce soudce do budoucna nemělo charakter starobního důchodu, ale charakter platu. Takové řešení systémově odpovídá skutečnosti, že by v souvislosti s dosažením jakékoliv věkové hranice soudci funkce nezanikla.

Po porovnání s výši takového zabezpečení v jiných zemích EU (viz bod 5) navrhujeme vycházet z částky cca 60% z průměrného platu soudce dosahovaného za posledních 10 let před odchodem mimo aktivní výkon funkce soudce. Lze samozřejmě vést diskusi o tom, že na zabezpečení v takové výši by měli nárok pouze ti soudci, kteří by funkci vykonávali minimálně určitý počet let.

Ani přes navrhované změny by nemělo dojít ke zvýšení výdajů oprosti současnému stavu. Pro větší názornost finančního dopadu institutu „emeritního soudce“ byl zpracován modelový případ (který vychází ze současných věkových hranic pro možnost přiznání starobního důchodu)  týkající se:

• ženy ve věku 60 let na pozici soudkyně KS  - její plat činí 98.786,- Kč hrubého měsíčně,  tj. 74.721,- Kč čistého, zároveň pobírá starobní důchod ve výši 14.900,- Kč měsíčně, pokud bude v činné službě do 70 let, zároveň bude pobírat starobní důchod a dožije se průměrného věku ženy v ČR (tj. 80 let), tak jí bude celkem vyplacena částka 12.542.520,- Kč, jestliže by byl odstraněn souběh platu a starobního důchodu a od věku 60 let by taková žena pobírala jako „emeritní soudce“ 60% výše čitého platu  (tj. 44.833,- Kč), bylo by jí do věku 80 let takto vyplaceno celkem 10.759.920,- Kč,  úspora ve prospěch institutu činí 1.782.600,- Kč,
• muže ve věku 63 let na pozici soudce KS – jeho plat činí 98.786,- Kč hrubého měsíčně,  tj. 74.721,- Kč čistého, zároveň pobírá starobní důchod ve výši 14.900,- Kč měsíčně, pokud bude v činné službě do 70 let, zároveň bude pobírat starobní důchod a dožije  se průměrného věku muže v ČR (tj. 73 let), tak mu bude celkem vyplacena částka 8.064,564,- Kč, jestliže by byl odstraněn souběh platu a starobního důchodu a od věku 60 let by takový muž pobíral jako „emeritní soudce“ 60% výše čitého platu (tj. 44.833,- Kč), bylo by mu do věku 73 let takto vyplaceno celkem 5.379.960,- Kč,  úspora ve prospěch institutu činí 2.684.604,- Kč.

Pozn. Bylo pracováno se stále stejnou výší starobního důchodu, neboť jeho změny nelze v současnosti předvídat.

7. Porovnání požadavku se stávající právní úpravou zabezpečení jiných profesí v ČR

Jednoznačně se nabízí srovnání se zabezpečením osob, podléhajících režimu zákona č. 361/2003 Sb.

V souladu s § 160 uvedeného zákona se osobě, které byl přiznán mimo jiné nárok na starobní důchod, vyplácí výsluhový příspěvek pouze tehdy, jestliže je vyšší než takový důchod. Výluhový příspěvek pak může činit až 50% měsíčního služebního příjmu a ve výsledku je pak finanční zabezpečení takové osoby ve starobním důchodu rovno právě 50% jejího posledního měsíčního služebního příjmu.

8. Soulad projektu se závěry Poradního expertního sboru

V návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu ČR Pl ÚS 8/07, týkajícího se způsobu stanovení osobního vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění, má SU ČR za to, že je otevřen prostor mimo jiné pro změny ve finančním zabezpečení penzionovaných soudců. Ať už by byl námi navrhovaný projekt „emeritního soudce“ uveden v život či nikoliv.

Projekt „emeritního soudce“ však co do způsobu finančního zabezpečení soudců mimo aktivní výkon funkce soudce respektuje nejen shora uvedené rozhodnutí ÚS ČR, ale koresponduje i se závěry Poradního expertního sboru, zřízeného při MF a MPSV, neboť:

• odpovídá trendu zvyšování věku pro přiznání starobního důchodu,
• odpovídá vyšší diversifikaci zvažovaného důchodového systému,
• odstraňuje souběh platu a starobního důchodu,
• zakotvuje větší vazbu na výši platu,
• řeší mezigenerační záležitosti.

9. Předpisy, jichž by se zakotvení „emeritního soudce“ dotklo

• zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích,
• zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu,
• zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
• zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
• zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů,
• vyhláška č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě.

10. Efekty zavedení institutu „emeritního soudce“

Efekt zavedení institutu „emeritního soudce“ by se projevil v:

• umožnění „generační obměny v justici“,
• nenavyšování počtu soudců v budoucnosti nad stanovený směrný počet (na soudy, kde je aktuálně určité procento soudkyň a soudců na rodičovských dovolených, by nebylo třeba jmenovat nové soudce, stejně tak ani na soudy, které jsou více zatížené z důvodu historického vývoje, či momentálně zvýšeným nápadem žalob a obžalob, neboť lze očekávat, že ke změně popsaných faktorů dojde za určité časově omezené období, takže právě v takovém horizontu by „emeritní soudce“ jednoznačně vypomohl),
• pozitivním dopadu na rychlost soudního řízení (např. v případě odchodu soudce na rodičovskou dovolenou, do starobního důchodu či na jiný soud, jsou věci, které do té doby vyřizoval, přidělovány ostatním soudcům téhož soudu, čímž je jednoznačně navyšována jejich zatíženost a logicky musí docházet alespoň k určitému zpomalení v jimi projednávaných a rozhodovaných kauzách – zde by „emeritní soudce“ opět mohl za určité časové období projednat a rozhodnout takovéto věci, aniž by tím byli jiní soudci negativně zatíženi),
• posílení práva na spravedlivý proces tak, že bude pro občany zajištěna stejná dostupnost soudů ve všech regionech v ČR (mezi jednotlivými soudními regiony existují rozdíly v rychlosti a délce soudního řízení, zapříčiněné právě již shora zmíněnými faktory – historická zátěž v severních Čechách, mnohdy vysoké procento rodičovských dovolených, aktuálně zvýšený počet nápadu nových věcí na určitý soud – dočasné přidělení „emeritního soudce“ na takto exponované soudy by umožnilo jejich „vyrovnání“ s rychlostí a délkou řízení na soudech, na které popsané negativní faktory nedopadají).

Za Soudcovskou unii ČR

Mgr. Šárka Hájková
viceprezidentka SU ČR