Soudce jako překladatel
JUDr. Tomáš Rychlý, Ph.D., člen Republikové rady SU ČR,
soudce Nejvyššího správního soudu
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
jistě jste zaznamenali bouřlivé debaty na sociálních sítích a v médiích nad rozsudkem Krajského soudu v Brně jako odvolacího trestního soudu ve věci zločinu znásilnění, v němž krajský soud změnil výrok o trestu a uložil „podmínku“ (sp. zn. 9 To 366/2023). Necítím se být kompetentní k tomu, abych se zde vyjadřoval k otázkám trestní politiky a ukládání trestů v této věci a věcech podobných. Chci zde jen využít této „mediální události“ k tomu, abych se s vámi podělil o svůj názor na komunikaci soudců s médii. Píšu zde nejen z pozice soudce, ale i jako bývalý novinář. Moje novinářská zkušenost sice pochází z minulého století (pracoval jsem v devadesátých letech mj. jako redaktor deníku Právo), ale myslím, že principy práce médií se zásadně nezměnily.
Média a aktéři sociálních sítí výše uvedený rozsudek vnímali často přepjatě kriticky a krajský soud i trestní soudy a trestní soudci obecně se ocitli pod palbou kritiky za údajně shovívavý postoj k obžalovaným ze sexuálních deliktů při ukládání trestů. Přitom zpočátku média vycházela jen z velmi kusých informací o vlastním kritizovaném rozhodnutí; písemné vyhotovení rozsudku zpočátku zveřejněno nebylo.
K věci se vyjádřil prezident Soudcovské unie Libor Vávra (Měly by se zpřísnit tresty za znásilnění? | Plus (rozhlas.cz)), právní profesionálové, akademici (Jakub Drápal – Podmínka za soustavné znásilňování? Krajský soud zohlednil přiznání i závazky otčíma - Česká justice (ceska-justice.cz)) i laici. Soudů se zastal mj. i advokát Tomáš Sokol (JUDr. Tomáš Sokol: Den nezávislosti justice v ČR? - Názory - Advokátní deník (advokatnidenik.cz)). S určitým časovým odstupem se k věci vyjádřila i mluvčí Krajského soudu v Brně a byl zveřejněn pseudonymizovaný rozsudek (Podmínka za soustavné znásilňování? Krajský soud zohlednil přiznání i závazky otčíma - Česká justice (ceska-justice.cz))
V mediální průtrži jsem však postrádal jeden důležitý hlas – hlas „autora rozsudku“ či předsedy rozhodujícího senátu. Vím, k věci se vyjádřila mluvčí Krajského soudu v Brně a rozsudek byl konec konců zveřejněn, byť s odstupem řady dnů od prvního „výbuchu“ mediálního zájmu. Přesto si myslím, že hlas soudce by v tak ostře sledované věci měl zaznít. Jasně, zřetelně a hlasitě. Je nabíledni, že je to právě soudce-zpravodaj, kdo má nejintimnější znalost projednávané věci a současně i profesionální zkušenost, která mu umožňuje kvalifikovaně rozhodnutí vysvětlit.
Jsem si vědom toho, že mezi soudci přetrvává názor, že mají komunikovat s veřejností právě jen prostřednictvím svých rozhodnutí. Připouštím také, že rozhovory médiím, tisková prohlášení apod. nemohou nahradit seznámení se s úplným zněním rozsudku, s jeho odůvodněním. Ale to je přeci notoricky známo nejen nám, soudcům, ale i laické veřejnosti.
Novináři mají dvě priority: zaprvé, potřebují okamžitě relevantní informace. Zadruhé, i když je k dispozici písemné vyhotovení daného rozhodnutí, potřebují co nejdříve jeho „překlad“ do laického jazyka. Tak, aby mohli zprostředkovat informaci, které porozumějí i „obyčejní lidé“.
Je pak otázkou, kdo tento překlad novináři poskytne. Přimlouval bych se za to, aby to v rozumné míře a neprodleně učinil soudce-zpravodaj či předseda senátu osobně. Pokud tak učiní jen prostřednictvím tiskového mluvčího, hrozí, že některé detaily budou „ztraceny v překladu“, a navíc mluvčí nemá autoritu soudce, nehovoří s bezprostřední znalostí věci samé a důvodů rozhodnutí. (Tím prosím nesnižuji práci mluvčích, jen zdůrazňuji, že v těch nejžhavěji sledovaných věcech mohou narazit na limity svých možností rozhodnutí komunikovat.)
Nalijme si čistého vína: ono to nevypadá dobře, pokud se čtenář dočte, že se média pokoušela získat vyjádření příslušného soudce, ale bez úspěchu.
Prosím tedy: nebojme se s médii mluvit. Vhodná je uměřená, profesionální, a především okamžitá reakce soudce. Jsem přesvědčen, že právě tak bude zachována, ba posílena autorita soudu. A novináři nebudou muset spoléhat na jiné „překladatele“ rozhodnutí (např. advokáty či různé aktivisty). Ti totiž sledují vlastní partikulární zájem, mají omezené informace, a často jim rozhodnutí z různých důvodů nevyhovuje, anebo o něm mají zkreslenou představu. Budou-li soudci o svých rozhodnutích mlčet, budou to právě tito „překladatelé“, kdo bude mít volné pole působnosti k tomu, aby deformovali obsah rozhodnutí a třeba i poškozovali obraz justice jako celku. Bylo by chybou toto pole vyklidit.
Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011